Útulek pro neka je něco jako noční můra. Násilím nutí neka mít děti a když nejsou dokonalé, tak je zabijí. Zatuchlé místnosti a loupající se zdi v pokojích vězněných jsou všude. Vypadá to tam jako v opuštěném vězení, kde nechce skončit žádný neko, tedy dokud se neobjeví nový majitel, který všechno změní. 7.3.2021 - 1# v kategorii fantazy 12.12.2018 - 1# v kategorii neko 12.12.2018 - 1# v kategorii boyxboy

"Přál bych si být v nějakém filmu, nebo příběhu, kde by se mi splnilo to co chci.." Začátek: srpen 2017 Konec: červenec 2018 Poslední revize: prosinec 2021

Sociální sítě, dneska je má snad každý. Někdo jen tak pro zábavu, někdo kvůli tomu aby byl in. A co Yoongi? Kvůli čemu si založil onu sociální síť? Chtěl poznat někoho nového. Bohužel ale narazil na něj, na pana Neznámého. 20170331 20170615 |:první korekce ukončena 20170826 |:druhá korekce ukončena 20170829 |:třetí korekce ukončena 20180803 |:čtvrtá korekce ukončena 2019016

Andělé. Již po tisíciletí se skrývají mezi lidmi a drží nad nimi ochranou ruku. Co když ale jeden z nich zapomene, kým je a zamiluje se do osoby, která není tím, čím se zdá být? DOKONČENO 👉BTS FF - NamJin 👈 (Není však nutné skupinu znát či poslouchat pro pochopení děje) • Yoonmin, Vkook... • Boy × Boy • dlouhé kapitoly ( 1500- 3500+ slov) Best: #6 v namjin #2 v btsff #1 v andělé #6 v KimNamjoon #3 v KimSeokjin #38 ve fantasy #1 btsships

,,Smrt je prý, už od pradávna koncem. Myslíš, že může být i začátkem?" ,,Jak to myslíš?" ,,Takhle." Ten pocit je nezapomenutelný. Když se to nejčistější dobro smíchá s tím pekelným démonickým žárem. Jakoby celé mé tělo náhle propadlo do extáze. Bylo to tak dokonalé. Dokud jsem si na tebe nevzpomenul.

❤😘❤ Taehyung se se svou matkou přestěhuje do Seoulu, což znamená nová škola a hlavně noví spolužáci. Budou mít Taeho rádi a přijmou ho mezi sebe nebo se stane terčem posměchu, urážek a šikany? Warning: Možná až moc sladká povídka ve které se špatného konce určitě nedočkáte ❤

Miluji dívku. Miluji dívku, která je ode mne míle daleko

,,Nebudeš mi říkat, co mám nebo nemám dělat! Jsi jen malá zasraná buzna." Ta věta...tahle jediná věta je Jiminova poslední vzpomínka na jeho otce, na jeho rodinu. Kéž by se tomu tak dalo opravdu říkat. Byl jako otrok, poté co zjistili, že je homosexuál. Kopanec do břicha, nebo rána opaskem u něj byli na denním pořádku. V den jeho 13 narozenin ho opustili, on i matka. Nikdy jí vlastně ani jako matku nebral. Jediný člen rodiny, který ho u sebe nechal žít, je jeho babička. Neměla ho nikdy ráda, bere ho jako pouhou zátěž o kterou se musí do jeho 18 let starat. Je možnost, že bude ještě někdy šťastný?

"Přestaň s tím falešným úsměvem!" drásalo mě tolik emocí... Hlavně se mnou rvalo to, jak byl klidný a já se přitom vnitřně vztekal. Vadily mi jeho slzy. Vadilo mi jeho rozklepané tělo. Vadil mi jeho prázdný obličej. A ze všeho nejvíc mi vadil ten úsměv. Vadilo mi naprosto všechno. I to, že jsem do prdele nevěděl, jak mu pomoct, nebo jak se zachovat.

Loutkář se také může nevědomky stát loutkou. Nezávislé pokračování Loutky. #8 v kategorii Povídky