„Děti, jen pojďte blíž, přečtu vám pohádku," pověděl šedivý stařec a hrozivě se usmál, čímž odkryl pohled na těch pár žlutých zubů, co mu zbylo. „Vím, že se těšíte," pronesl směrem k pěti dětem, které seděly v křesle u krbu. Ano, všechny děti seděly na jednom křesle. Jedno vlevo, druhé vpravo, zbylé tři na nich. Jestli jim to vadilo? Těžko říct. Byly už pár týdnů mrtvé. • • • • Sbírka mnou vymyšlených strašidelných povídek. Některé budou delší, jiné kratší. Pro přehlednost a lepší čtení budou nicméně rozděleny na části po cca 500 slovech. Jelikož jsou tyto příběhy mým výtvorem, jakékoliv kopírování není povoleno. Pokud se vám líbí, budu ráda za hlasy nebo komentáře, ale na svůj profil nebo kamkoliv jinam ty příběhy laskavě nekopírujte.

(Co sem napíšeš?) Mno, hele, netuším. (Jak jako netušíš?) No prostě nevím, nic mě nenapadá. [A to si říkáš spisovatel?] Kušuj, Maxi. (Proč by měl bejt zticha?) Neřešte to. Prosím. Ani jeden z vás. {A já můžu?} *neidentifikovatelný pazvuk utrpení* \What's up?/ O bože další. °Heh.° Zmlkni, Storme. •A já mluvit můžu?• Ne... A ani Dash se Sárou nemůžou. ≈Heeeej.≈ ›Proč ne?‹ Protože mi z vás bouchne hlava. ›Tohle je vydírání.‹ To teda není. ([{°•≈›To teda je.‹≈•°}]) *útrpný sten* ^Nesténej.^ Silveeeer. ^Ano~?^ ××× Aneb všichni jsme šílení. ^^

20.12. 2k17- #1 v kategorii HOROR