Když zachraňujete svět, musíte počítat se ztrátami. Jenže čeho je moc, toho je příliš. S některými ztrátami se nedá smířit. A on nikdy neuměl sedět, plakat a truchlit. Je zvyklý konat. I když to vypadá, že neexistuje NIC, co by mohl udělat. Jediný záblesk naděje na rozhovor s tím, kdo měl v poslední chvíli přijít na pomoc, kdo by si měl aspoň trochu uklidit vlastní nepořádek... jediná jiskřička, pochybná a slabá, zavede Deana Winchestera na cestu, kde opět číhá stará dobrá černočerná smůla. Ale možná ta skomírající jiskra naděje potřebuje temnotu nejhlubší noci, aby mohla znovu vzplát... Napsáno, jak jinak, po finále 12. sezóny. Pro @Dadinka77. A taky protože jsem se musela nějak popasovat s výzvou "napiš destiel povídku!". I když jsem to udělala po svým, takže nečekejte moc, shiperky a slasherky. :)

Všechno to začalo pouhou dovolenou. Sherlock se chová divně a všichni si myslí, že je to jen přepracovaností a tak vyráží s Johnem na týden do Fiji. I když to má být odpočinek od detektivní práce, otevře to dveře ještě daleko více stresu a zmatenosti a když i John v sobě začne mít nevyjasněné pocity k jeho příteli, už se zdá, že nic nebude jako dřív. Dokáží se přenést přes všechny problémy a nevyřčená slova, nebo už se nikdy nevrátí do starých kolejí? Každopádně si prožijí velkou Studii v lásce. Toto celé je překlad knihy Study in love, kterou píše jedna velmi nadaná slečna @benaddicted2sherlock. Její styl se mi moc líbil a tak jsem se to rozhodla přeložit pro ty, co moc anglicky neumí. Ale určitě se podívejte, pokud umíte, protože je to opravdu moc hezky napsané.

Co vše se dá najít v kufru Impaly? Zbraně, svěcená voda, basa piv... a možná i pár dalších věcí... Poznámka autora: Aby bylo vše jasné - povídka se odehrává v průběhu sedmé série

Svoboda je vlastně jako oprátka... a čím víc se nám jí dostává, tím snáze se na ní můžeme oběsit. A jeden nejmenovaný anděl si jí občas užívá až přespříliš.

Deana trápí nespavost a na tento problém má docela zvláštní řešení. Nebo tak se to alespoň jeví jednomu andělovi...

Dean a Castiel musejí čelit apokalypse a zachránit svět. Noc před těžkým úkolem, je většinou zvláštní. Lidé mají tendence si poslední chvíle užít, než pohlédnou beznaději do tváře. Jako by se chtěli rozloučit. Mají tyto tendence i padlí andělé? A hledí skutečně Castiel té nejhorší můře do očí, a nebo se bojí jiného osudu? Drobná povídka s letmou myšlenkou, která se zrodila v mé "choré mysli." Není tak docela podle příběhu, přesto jsem si to nakonec neodpustila. Určitě planeta již několikrát předtím musela být na pokraji apokalypsy. Středověk byl těžký, a pokud existují démoni, tak asi hony na čarodějnice asi museli být oprávněné. Co když se to celé již jednou stalo. Co když už jednou nebo i víckrát svět potřeboval někoho, jako je Dean? A co když si to Castiel vše pamatuje? Vzala jsem tuto myšlenku a pouze jsem ji uplatnila na jeden z Deanových a Castielovích rozhovorů.

Když světla zhasnou a nikdo není poblíž...

Draco Malfoy nikdy nebyl chlapec, který by trpěl hlady, či nedostatkem peněz nebo šactva. Jediné, co chlapci chybělo, byli přátelé. Samozřejmě, jelikož jeho vysoce postavení rodiče mu pravidelně hledali kamarády, které mu posílali na hraní, úplně opuštěný nebyl. Většina chlapců se k němu pokoušela vetřít, aby byla s jeho rodinou za dobře a doufala v nějaké dary či podobné bláznoviny. Děvčata se k němu zase snažila dostat pro jeho vzhled. Draco byl opravdu pohledný chlapec. Ostře řezaný obličej, světlé, skoro až bílé vlasy, šedé oči a hubené tělo, to všechno vedlo k tomu, že zájem o něj opravdu byl... Jeho to ale upřímně nezajímalo. Dracu Malfoyovi bylo všechno jedno, protože byl prostě tak vychovaný. Byl namyšlený, povrchní a drzý, žádná hloubka v něm nebyla. Ale to se mělo brzy změnit.

Doufal v něj. Držel ho. Nezapoměl. ---------------------- DRARY! Začátkem šestého ročníku se v mnohých studentech probouzí nepoznané city. Pro někoho je to naprosto neovaladtelný strach, pro někoho je to silný pud sebezáchovy a pro mladého hrdinu z Nebelvírské koleje je to dosud nepoznaný pocit lásky a nevysvětlitelné náklonosti ke svému dosavadnímu nepřïteli - Dracu Malfoyovi. Bojuje jak sám se sebou, tak i se strachem z mladého zmijozela. Nemůže mu pomoci, ale sledovat vše, co se v jeho životě odehrává a nečinné přihlížet veškeré jeho bolesti a utrpení nedokáže. Chce tu být jen pro něj, ale navždy zůstane jen chlapcem, jenž sečkává jako stín v pozadí. Miloval ho a zároveň se ho bál. Tak moc se ho bál, že zapoměl, jak moc ho vlastně miluje.