Jak někteří z vás možná víte, nadělila jsem hlavní hrdince jednoho ze svých příběhů SVT, neboli supraventrikulární tachykardii. Nebyl to jen náhodný výběr nemoci, která se mi hodila do krámu, abych ji potrápila. Tohle povídání totiž není o ní. Je o mně. A mém srdci s pracovní zkratkou TBH. Ten Bušící Hajzl. O tom, jak jsem poprvé poznala, že moje srdce není úplně v pořádku, že tep okolo 250 úderů za minutu je reálný a proč mi lékaři budou chtít strkat drát do srdce. Mnoho lidí může říct, že byli na operaci se slepákem, ale kdo sakra může říct, že mu kovové něco strčí do tepny v tříslu (ano, tam dole) a protáhnou to až do srdce (tam nahoře), zapnou malý plamenomet a kus toho orgánu, co nás všechny drží při životě, vypálí? A teď ta vtipná část. Bez narkózy. Já byla poctěna tím, že to o sobě budu moct říct, tak proč se nepodělit s vámi o mém ,tak trochu jiném slepáku'? Za krásnou obálku moc děkuji @adinstrauss!

Země byla před deseti lety napadena Xavii. Mimozemšťany z hlubokého vesmíru. Lidem se pod jejich nadvládou nežije špatně, ale není to to, co dřív. Svoboda. To je to, co jim nejvíc chybí. Virtuální hra Truth je Xavijský vynálezy, který zkoumá lidskou mysl a nové technologie. Tedy všichni si to msylí. Každý rok je vybráno deset lidí, kteří jsou umístěni do hry. Do hry, ze které nemají šanci odejít. Do hry ve které mohou zemřít. A toto je příběh jednoho z nich. Příběh zajatce pravdy. Nejlepší umístění: 1. místo ve sci-fi od 17.9.2017 až do 15.5.2018, 25.9.2018- listopad 2018 1. místo ve fantasy 18.9.2018 #20. v kategorii sci-fi: 18.7.2017 #11. v kategorii sci-fi: 19.7.2017 #9. v kategorii sci-fi 20.7.2017 #8. v kategorii sci-fi 21.7.2017 #6. v kategorii sci-fi 22.7.2017 #4. v kategorii sci-fi 23- 24.7.2017 #3. v katrgorii sci-fi 18.8.2027 #2. v kategorii sci-fi 23.8.2017

Storie Sovany is used to being dismissed as the fat friend, until she moves from New York City to rural Ohio for college and the charming frat boy Liam Alexander approaches her. Torn between disbelief and flattery, Storie hopes her luck may have finally changed - but is it too good to be true? [author's note: this is not a romance!]

Že už jsi na této platformě barvy zapadajícího slunce viděl recenze alespoň stokrát? No to já taky! Je tu hotová paleta příběhů, jen si vybrat! A přesto tě tímto popisem musím donutit dát mým recenzentským schopnostem šanci. Jak? Ocitneš se totiž pod drobnohledem mé rozdvojené osobnosti: neuvěřitelně kritické Patrície, jež svým bystrým zrakem zhodnotí tvé schopnosti z oblasti gramatiky, stavby souvětí a celkové logiky příběhu a sluníčkovské Páťy, jejíž samotné jméno se třpytí, a která od tebe očekává uvěřitelné postavy a propracovaný svět. Jsi si jistý, že je dokážeš ohromit obě? Tvoří totiž fakt silnou dvojku. Podařilo se mi tě nalákat? Tak se uvidíme uvnitř!

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.