Viděli jsme se párkrát. Potom tři roky nic. Umíral jsem strachem. A pak přišlo na řadu mé rozhodnutí. --------------------------------------------- story: ©_lilai_ cover: @basizimanyova 1.1.2o17 - 19.1.2o17

Vždycky ráda pozorovala hvězdy. A nikdo zcela nevěděl proč. - short story #2 v Povídka [13. 3. 2016]

Člověk by řekl, že na obyčejné cestě do školy ho nic nemůže překvapit. Inu, Audrey o tom ví své. Třicet dní. Třicet velice podivných dárků. Třicet krátkých vzkazů. To je vše, co má Audrey na vypátrání toho šíleného kluka, který jí prostě nedá spát. |Short Story| #3 - Short Story - 22.10. #2 - Short Story - 25.10.

Myslel jsem na tebe v noci, když jsem tupě pozoroval měsíc. Myslel jsem na tebe přes den, kdy nás osvětlovalo slunce. Myslel jsem na tebe od té doby, co jsem uviděl tvé vlasy.

V každé pohádce byla alespoň jedna princezna, nebo hodná dívka, s kterou to skončilo dobře. Jenže vždy tam byla i ta záporná postava, která vždy prohrála. Realita je ale mnohem temnější moje princezno...

Kapky deště bubnovaly o střechy domů, a také o deštníky lidí procházejících okolo mě. Podrážky bot šlapaly do kaluží a rozstříkávaly vodu všude okolo. Nedívala jsem se před sebe. Měla jsem v uších sluchátka, a tak jsem byla příliš zaneprázdněná. A pak se to stalo. Narazila jsem do něčeho měkkého a teplého. Naivně jsem si myslela, že to byl sen a tohle je má postel. Když se ode mě teplo odlepilo, uviděla jsem kluka. Nechoď pryč moje teplo! Chtěla jsem zavolat, ale kluk neodešel . Zato na mě promluvil. Pomalu jsem si sundala sluchátka a omluvila se. ,,To nevadí, dáš mi tvoje číso?" Zeptá se mě. Vážně chce moje číslo? Číslo té nejvíc trapné,ironické a vůbec holky s blé obličejem?

Každý den jsem tě potkával na chodbě. Každý den jsem obdivoval tvé velké modré oči s dlouhými řasy. Každý den jsem ti psal dopisy. Nikdy jsem neměl odvahu, ti je poslat. Nevěděl jsem, že máš problémy. Je mi to celé líto ...

Open your mind before you open your mouth.

Pomsta bývá sladká. Ale pomsta z lásky, ta chutná jako to nejsladší, právě sklizené jablíčko. A Cloud Jefferson se jedno přesně takové rozhodl okusit.

Při vyslovení jména Connie Girdwoodová si nepředstavíte člověka, kterému se smůla lepí na paty. Dokonce ani osobu, která by si z ní mohla udělat boty. Ne. Měli byste si představit obří barák s bazeném, jehož majitelka ho postavila ze smůly a ještě jí jí zbylo dostatek na obchodní centrum hned vedle. I když u Connie si nikdy nikdo nemůže být jistý, zda za její neúspěchy může neštěstí nebo její sklon nosit boty jen od jedné značky... |Short Story| #1 - Short Story - 12.1.2016