Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1

Vítejte v naprosto jiném světě! Ve světě, který potřebuje vaši pomoc. Pomoc vás všech, takže... Přidáte se ke hře? Lia se nedobrovolně dostává do jiného světa, světa plného magie, bojů a neuvěřitelně podobnému nějaké hře. A nemá odhlašovací náramek, bez kterého se nemůže vrátit domů, což ji nijak netěší. Chce se vrátit hned zpátky k rodině a svým přátelům, nikdy hrám moc neholdovala a byla tam přeci jenom vtažená proti své vůli. Brzy ale potkává nové přátele a zažívá s nimi neuvěřitelná dobrodružství na cestě za pravdou. Opravdu se bude moci vrátit domů, nebo s ní má systém jiné plány? (Za gramatické chyby a přepisy se předem omlouvám, píšu na tabletu a on mě rád štve tím, že mi mění slova a navíc již od mala jsem trochu bojovala s češtinou, i když ji zvládám mnohem líp, než můj bratr - dvojče)

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Náš svět... Už od samého počátku je rozdělený na dvě poloviny. V tomto světě jsou dvě rasy démonů. Démoni dobra a zla. Ti dobří pomáhají lidem, a zlí je zabíjejí, avšak navzájem si ublížit nedokáží, až na pár výjimek, prokletých zbraní. A proto jsem se zrodil já... Já jediný mám schopnost zabíjet démony i lidi bez těchto zbraní. Ostatní ovládají mysl člověka, aby mu pomohli najít cestu, nebo ho shodit. Ve čtrnácti mne zavřeli do žaláře. Byl jsem moc silný na oba dva světy a mezi démony nastala panika, když zjistili, že někdo takový existuje. Pak jsem ale přišel na to, že jsem jediný démon, který pomocí lidské dívky, která mi vběhla do cesty, dokáže spasit náš svět od blížící se zkázy. Povede se to? Nebo náš svět rozplyne v prach?

Škola Stříbrná noc.Tato škola stojí na druhé straně Slunce.Je to místo, o kterém mnoho lidí ve Slunečním městě nemají ani potuchy.Co se stane, když se dítě noci dostane na takové místo?Co když to není jen tak obyčejné dítě noci?Rodiče nezná a je ponechána se svým bratrem na místě, kde ji všichni budou nenávidět a pohrdat jí.A tady je to "JÍ".Jsou bratr a sestra..tak proč vypadají, že jsou každý z jiného světa?On zapadá a ona...jako kdyby byla jen nějaký špatný pokus.Říká si:"Proč ta nenávist?Proč jsem jiná?Kde je mé opravdové místo?".... Den a noc.Dva světy, které si nikdy nemůžou rozumět....Ale, co když se najdou dva jedinci, každý z jiného světa a přesto si rozumí?Co když vznikne láska a z ní 2 děti odlišné jako den a noc.Jedno je ale výjimečnější než to druhé.Jedno je obyčejné a druhé si odneslo neuvěřitelnou moc.Moc, která by v tomto dítěti neměla vůbec být.Které dítě to je?.....A které v sobě ukrývá nenávist větší než se na první pohled zdá? "...Myslíš...že se něco takového opravdu stane?" "Samozřejmě.Zaplatila jsi velikou sumu peněz za to, že ti podám věštbu.Navíc doufám, že o mém věštění ses už přesvědčila několikrát." "To ano..ale nezdá s ti to trochu přitažené za vlasy?Něco takového...je téměř nemožné, aby se to opravdu stalo!" "A já ti jako vždy odpovím:Věř, že nic není nemožné."