Dievčatá, nedajte sa odtrhnúť chlapcami, ktorí vám nepatria.

Ve dne obyčejná holka a v noci lovkyně co hledá a zabíjí démony. Přesně takový život vede studentka, jejíž jméno je pro všechny záhadou. Pro některé je to Amy Cotton, pro jiné Lea Hood, ale nejznámější je pod jménem Lovkyně. V životě lovce stínů, stejně tak v tom každodenním je vše v pořádku, ale jen do chvíle, než se démoni rozhodnou obrátit karty. Z lovených se stávají lovci. Lovkyně je najednou vidí na každém rohu - ve škole, na ulicích a dokonce i u ní v domě. Něco není v pořádku. Jdou po ní. Musí zapojit veškeré svoje schopnosti, aby zůstala na svobodě, ale je jen otázkou času, než ji démoni chytí.

Až nakonci si uvědomila, jak barevný měla život. Cover by: @VannaMonk 6.11.2016 #49 v kategorii povídka

Postarší reportér vytáhl tužku s větším blokem, nalistoval první stránku čistě bílého papíru a pohlédl na mladou brunetku před sebou, posunul si brýle na nosu tak, aby ji viděl zaostřeně a přemýšlel nad tím, jak začít rozhovor. Potichu si odkašlal a do pravého rohu papíru napsal datum: 18. ledna, rok 2050. Znovu se podíval na brunetku a přesedl si v měkkém křesle tak, aby se mu sedělo co nejlépe. ,,Takže.." odmlčel se a mírně přivřel oči, ,,kdo jste?" zeptal se brunetky, přičemž pozvedl tázavě šedivé obočí. ,,Chcete znát jen jméno, nebo vám mám vyjmenovat i tituly, které jsem získala za svůj život?" opáčila brunetka a chladným výrazem sledovala starce před sebou. ,,Říká se toho o vás mnoho. Chci znát všechno" odpověděl reportér a čekal na slova druhé strany, kterými by mohl začít psát dívčin příběh. ,,Chcete znát všechno? Celý můj život?" ,,Úplně všechno" ,,Sedí se vám pohodlně?" ,,Ano, proč?" ,,Protože vám povím dlouhý příběh ze života nesmrtelných" pověděla brunetka tajemným hlasem a na její chladné tváři se vykouzlil menší bolestný úsměv. - Nejlepší umístění: #7 v upíři (15.8.2016) #5 v upíři (17.8.2016)

Až si budeš myslet, že toto není možné, vzpomeň si na tento příběh. Co když je svět, stejný jako ten náš, ale my všichni jsme mučení? Co když je to všechno jen sen? Nic není skutečné... Až na tuto knihu. A proto PROSÍM, PROBUĎ SE.

Já, velký a mocný Kryšpín, spolu s mým věrným přítelem Hranolkou, Vám přináším překlady všemožných i nemožných Creepypast. Hranolka nic z toho nepřekládá a je jako autor uvedena proto, aby se necítila osamělá a bezcenná. Pak by si mohla podřezat žíly.( ͡° ͜ʖ ͡°) I když mám pocit, že Žížala podřeže žíly mě. Takže čtěte její příběhy, pokud chcete, aby byl Kryšpín naživu. Ne, fakt tam běžte, protože Její Žiživenstvo mi právě drží nůž pod krkem a nutí mě tohle psát. 1. Díl: Děsivé Příběhy z Ledničky 2. Díl: Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

Čachtický hrad a okolité dedinky sa stali povestnými vďaka Alžbete Bátoriovej. Dodnes sa medzi ľuďmi povrávajú rôzne historky o grófke, no len málokto pozná historku o vlkolakovi, ktorá tiež úzko súvisí so spomenutým regiónom. Doteraz sa však nenašiel nikto, kto by ju zapísal. A tak som sa po nahliadnutí do obecnej kroniky, kde čitateľ môže o nej nájsť skromný zápis, podujal zvečniť túto podivnú príhodu. Je na každom, čomu z nej sa odhodlá uveriť, no nesmie pritom zabúdať, že na minulé obdobia sa neradno pozerať očami súčasnosti.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Dostat se na dno je prej v pohodě. Všichni ty optimistucký psychopati co viděj i na třetí světový válce samý pozitiva říkají, že ze dna vede jen jedna cesta. Nahoru. Ale co když vás na tom dně drží zatraceně těžkej balvan a ať se snažíte jak chcete nemůžete vyplavat protože máte prostě balvan na noze. Topíte se a dno se stane vaším domovem. Já jsem na dně. Přijala jsem dno za vlastní a přežívám s kamenem na noze každou minitu, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce a proč? Protože jsem si jednou v životě dovolila bejt šťastná.. Jmenuju se Anastasia Greenová, ale jestli mi někdy někdo řekne Anastasie utrhnu mu hlavu. Prostě mi říkejte Ano..