„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Ona bola takmer neviditeľná. On bol naoko dokonalý. No obaja boli výnimoční.

Keď ho uvidela, chcela naňho zavolať políciu. Keď ju počul rozprávať, nikdy nechápal. Ona bola cynická. On sa veľmi rád vypytoval. Jej záľubou bolo čítanie. Jeho novým koníčkom bolo vyrušovať ju.

Príbeh je o mladom dievčati, ktoré nepozná svoju rodinu, priateľov a dokonca ani samu seba. Náhly zvrat v jej faktore ju presvedčí, že život treba hľadať za bránami jej doterajšieho života. Chce nájsť chlapca, ktorý jej zachránil život a zároveň aj zistiť pravdu o tom, kto vlastne je... #2 IN SCIENCE FICTION