A Nico zemřel. Vím, není to nejlepší začátek příběhu, ale věřte mi. Will se doslechl, že to byla sebevražda, ale tomu věřit nehodlá. Dokonce se mu dostane i zajímavé pomoci.

Jak vypadal život údajného dvanáctinásobného vraha? Měl to v životě lehké nebo těžké? Jaká byla jeho první láska? Jak se kněmu chovali ostatní? Měl vůbec ze začátku nějaké kamarády? Mohl za ty vraždy? Na většinu takovýchto otázek vám odpovím, ale nemyslete si, že to je nějaká nudná faktografie. Tak to vážně ne!

Netýká se řečí z knih nebo filmů! Pouze mé výmysly. Doufám, že se bude líbit. 😀

Náš svět... Už od samého počátku je rozdělený na dvě poloviny. V tomto světě jsou dvě rasy démonů. Démoni dobra a zla. Ti dobří pomáhají lidem, a zlí je zabíjejí, avšak navzájem si ublížit nedokáží, až na pár výjimek, prokletých zbraní. A proto jsem se zrodil já... Já jediný mám schopnost zabíjet démony i lidi bez těchto zbraní. Ostatní ovládají mysl člověka, aby mu pomohli najít cestu, nebo ho shodit. Ve čtrnácti mne zavřeli do žaláře. Byl jsem moc silný na oba dva světy a mezi démony nastala panika, když zjistili, že někdo takový existuje. Pak jsem ale přišel na to, že jsem jediný démon, který pomocí lidské dívky, která mi vběhla do cesty, dokáže spasit náš svět od blížící se zkázy. Povede se to? Nebo náš svět rozplyne v prach?

Ve dne obyčejná holka a v noci lovkyně co hledá a zabíjí démony. Přesně takový život vede studentka, jejíž jméno je pro všechny záhadou. Pro některé je to Amy Cotton, pro jiné Lea Hood, ale nejznámější je pod jménem Lovkyně. V životě lovce stínů, stejně tak v tom každodenním je vše v pořádku, ale jen do chvíle, než se démoni rozhodnou obrátit karty. Z lovených se stávají lovci. Lovkyně je najednou vidí na každém rohu - ve škole, na ulicích a dokonce i u ní v domě. Něco není v pořádku. Jdou po ní. Musí zapojit veškeré svoje schopnosti, aby zůstala na svobodě, ale je jen otázkou času, než ji démoni chytí.

Pobertovská Přísloví aneb mudla nikdy nepochopí. Přísloví, která 'platí' jen ve světě čar, kouzel a Bradavických pobertů. Pro milovníky Snapea: na vlastní nebezpečí. Počítejte s tím, že jsou to vtipy "od Pobertů", kteří Severuse nesnášeli a tudíž zde na něj nemůžete čekat chvalozpěv. A mě už nebaví do zpráv vysvětlovat, proč jsem tak zlá a hrozná 😁 U vtipů se taky neptáte, proč jsem zlá na blondýny a Pepíčky.

tahle povídka je ze stránky http://canis-lupus-maeval.blog.cz/0708/trilogie-komedii Ale myslela jsem že by se vám líbit. Takhle to dopadá, když jsou Poberti sami doma a mají hlad.

I. díl trilogie Pobertové právě nastupují do 7. ročníku v Bradavicích. Pán Zla sílí. Schyluje se k první válce. Okolnosti je donutí dospět rychleji, než by si přáli. Zdá se, že nad kouzelnickým lidem se stahují mračna. Před zkázou Vás nezachrání nic, než dobré jméno a čistá krev. Ale co když svoji rodinu nenávidíte? Co když nosíte jméno, které se Vám příčí? Máte šanci změnit svůj osud? Voldemort buduje svoji armádu Smrtijedů mezi bradavickými žáky. Bellatrix Blacková a Lucius Malfoy se hrdě k jeho služebníkům hlásí. Sirius Black a James Potter jimi opovrhují a staví se na stranu Fénixova Řádu. Jenže pak jsou tu tací, kteří Znamení Zla nenosí dobrovolně. Jak válka ovlivnila osudy několika kouzelnických rodů, než Voldemort padl? (Mé jméno, má krev I jsem napsala v roce 2006 ve svých 14 letech. Berte jej proto prosím vzhledem ke stáří textu a ke stáří tehdejší autorky s rezervami. Zpětně jsem do textu zasahovala jen kvůli gramatickým chybám, dialogy a události jsou původní - místy se proto nemusí shodovat s kánonem.) 7. 7. 2017 - #21 ve Fanfiction © Nejsem autorkou ani vlastníkem originálních postav ze světa Harryho Pottera ani žádné části kouzelnického univerza. Všechna práva náleží JKR. Prohlašuji, že z tohoto díla mi neplyne žádný komerční zisk. Cílem této FF není poškodit práva autorky.

Takže, tohle je moje knížka jednodílovek. Prostě, budu sem psát, co mě zrovna napadlo, když se budu potřebovat vypsat, když se mi nebude chtít psát rozepsané příběhy atd. PS: Pokud se vám jedna z povídek nebude líbit stylem, prostě ji přeskočte, ale byla bych ráda, kdybyste se podívali na ty ostatní. Většinou píšu každou povídku jiným stylem, jednu v er-formě, jednu v ich-formě, jednou minulý čas, podruhé přítomný, takže je vlastně každá jiná. Proto bych byla ráda, kdybyste se podívali i dál, než jen na první, která vás třeba svým stylem nezaujme. Děkuju moc

Přesně za třicet minut spáchám sebevraždu. Tak zněla zpráva, kterou dostala Stephanie. První si myslela, že si z ní jen někdo dělá legraci, ale potom si řekla:,,A co když ne?" Proč? odepsala - - - - - Přesně za třicet minut spáchám sebevraždu. Tak zněla zpráva, kterou Kyle poslal na náhodné číslo v domnění, že ho ten člověk bude ignorovat. Ale ten někdo odpověděl. Proč? Když už to někdo s životem úplně vzdá, jak ho chcete za pouhých třicet minut přesvědčit, aby to nedělal? Za cover moc děkuji @JoyMcGee :) Než tohle odsoudíte, musím vám říct, že se nejedná o texting! Ano, zprávy tam hrají důležitou roli, ale zabírají malou část příběhu, vždy jen pár vět na začátku kapitoly. Jinak je to normálně psaný příběh :)