UPOZORNĚNÍ! Může obsahovat spoilery z povídky Co takhle rande, Evansová?! Od doby, co si Lily Evansová konečně přiznala city ke klukovi, kterého celých šest let považovala za nepřítele, uběhlo už pár měsíců. Září se přehouplo v říjen, říjen v listopad a ten zase v prosinec. Najednou zde máme Vánoce! A ne jen tak ledajaké! V přítomnosti Pobertů není nic obyčejné a nudné! Milujete-li svět Harryho Pottera a především generaci Jamese a Lily, možná Vás tenhle příběh zaujme. Zajímá-li Vás odpověď na tyhle otázky, račte vstoupit do této bonusové "mini" povídky! Jak asi probíhaly Vánoce našich hlavních hrdinů, kteří se toto krásné období rozhodli strávit v milovaných Bradavicích? Jaké překvapení a dárečky si vzájemně nadělili? Jak se jejich společné pouto prohloubilo? A jak jsou na tom se vztahy jejich přátelé? A zajímá-li Vás příběh, který tomuto předchází a ještě jste jej nečetli, můžete tak učinit zde: http://www.wattpad.com/story/29285935-co-takhle-rande-evansová

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Mé myšlenky a výmysly. Vše na co jen člověk pomyslí. Amatérem jsem to nezapřu a gramatické chyby nepopřu. Ale snažím se a zkusit to chci. Tak pokud máš čas a nebojíš se překročit fantazie zdi. Tak jen se začti, byť jen na chvíli. I za jedno přečtení mé srdce radostně zakvílí.

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Příběhy vymýšlím sama. Jsou to horory na jednu stránku. XD Nevím jak často budou vycházet :D Chyby budu opravovat až to dokončím

Krátká jednodílovka, kterou jsem splácla do soutěže.

Každý dělá chyby a každý by měl mít šanci je napravit.