"Stydím se, stydím, že wattpad zahlcuji další tuctovou rádoby naučnou knihou o vlkodlacích... proto ji, prosím, neberte příliš seriózně." - citace z úvodu Moje malá prokrastinační knížka, zatímco si předepisuji kapitoly k Deníku Lykantropa. :) Kapitoly budou přibývat postupně, nepravidelně. Kniha neobsahuje informace zkopírované z wikipedie a obecné povídačky o vlkodlacích, to si každý může najít sám. Zde vkládám některé mé názory, nápady, teorie a také zajímavosti a příběhy, které mě zaujaly a ráda bych se o ně podělila.

Dillí, říjen 2004 Nad Shahdarou už dávno začalo svítat. Ulice města, přidušené v horkém vlhku, byly jako každým dnem přetížené pohybem nesčetného množství chodců, kol, kravských a oslích kopyt i pneumatikami aut, která se upracovaností už div nerozpadala. Ze slumu táhl se typický zápach odpadků a lidských nečistot, z něhož nebylo možno uniknout. Po silném letním monzunu, který spláchl celou Indii, zanechal zde tuny odpadu, který však většina nedotknutelných pokládala za boží dar, neboť jim byl vzácnou obživou. Deště si vyžádaly oběť vysokou, avšak typickou pro zdejší kraj, pro nešťastnou zemi. A psi se začali stahovat zpátky do města, neb z lesů vyháněl je hlad, a dnem i nocí skučeli na pahorcích z odpadků, byli jako šlechta ve svém špinavém království.

Recenze nejspíš nebudu vydávat moc často, jelikož sama nejsem kdovíjaký čtenář, a spíš jen napíšu názor na příběh, který jsem přečetla a ke kterému mám co říct (tzn. nějakým způsobem mě zaujal a zůstal mi v hlavě).

Pokračování krátké LGTB romance "Čas slunce a obilí". Člověk ze všeho nejvíc přirozeně touží po tom, co nemůže mít. Jsme takto stvořeni, je to pohon, který nás žene vpřed a nutí k činnosti. Člověk by chtěl mít to, co mají jiní, umět, co umí jiní, mít vlastnosti jiných a občas by si přál i myslet jako jiní. Sám před sebou člověk utéct nemůže, a před svými city a bludy také ne. Frustrace z nedostatků nutí člověka pracovat na sobě, a tato práce a snaha zdokonalit se jej šlechtí. Jsou tu však věci, které na sobě nemůžeme ani ovlivnit, ani zničit, ani se nad ně povznést. Věci, které nás ničí, znepokojují, činí nás nemocnými a nelze se jim nijak bránit. A právě těchto věcí se člověk ve svém nitru děsí ze všeho nejvíc... Podle skutečného životního příběhu.

Schopnost nepodmíněné, neerotické lásky je jednou z věcí, které definují lidskou bytost. Když člověk tajně miluje, aniž by mu bylo opětováno, a stará se, aniž by o něj bylo staráno, dává, aniž by čekal vlastní zisk. Ne každý je toho schopen, a i dnes lidé uzavírají vztahy především proto, aby uspokojili své vlastní potřeby a touhy. Dávají lásku druhým, ale v duchu doufají, že se jim něčeho dostane. A pokud se nedostává, jen málokdy taková láska funguje, a většinou časem odezní. Není tomu však vždy. Jsou situace, kdy se o své pocity nelze s druhými podělit, kdy jsou i ty nejneovlivnitelnější, nejvrozenější a nejhlubší vlastnosti a city považovány za faleš a hřích. Ne každý má na lásku právo, ačkoli se nám to tak může zdát. A právě tihle lidé vědí ze všech nejlépe, jak se křehké lidské sny a ideály dokážou rozplynout. Krátká filozoficko-romantická povídka „Čas slunce a obilí" je inspirována skutečným příběhem mladého člověka, který nedokázal přijmout sám sebe, a který byl přírodou a evolucí tak trochu předurčen k té nejtvrdší zkoušce, jakou může lidská duše podstoupit - zapírání sebe sama, a zapírání svých vlastních citů.

"Na lov zda smím se, lovče, ptát?" "- Při číhání roztřásl mne chlad." "Kde jeleni jsou skolení?" "- Dosud se pasou v osení." "Kde je tvá zpupnost zbojníka?" "- Z boku mi proudem uniká..." "Kam pospícháš? A co je ti?" "- Jdu umřít ve svém doupěti." (Rudyard Kipling: Knihy džunglí) Na motivy skutečných událostí. Dílo nemá dopředu stanovený konec. Status příběhu je "na pokračování", protože jde o částečnou biografii a kapitoly budou přibývat s tím, co se reálné postavě v budoucnu ještě přihodí. "Deník Lykantropa" je lyrické vyprávění bezejmenné postavy trpící lehčí formou vzácné psychózy, zprostředkovaný útržky z deníku (kurzíva) a komentářem (normální písmo). Dílo si klade za cíl přiblížit čtenářům život mladého člověka trpícího nevšedními psychickými problémy a ukázat, jak obtížný je život s touto diagnózou navzdory tomu, jak populární jsou vlkodlaci a psychopati v pseudokultuře moderních teenagerů, kteří ovšem nemají ani ponětí o tom, jaké to je, být "skutečným vlkodlakem".