((Tohle tady nechávám více méně z nostalgie, pokud jste tu nově a náhodou si ode mě chcete něco přečíst, tak ať je to cokoliv jinýho než tohle, thanks)) Nizozemí, rok 1943. Kolem zuří válka a celé rodiny odvážejí staré dodávky do míst, kde se slovo Bůh mění na abstraktní pojem v každém slova smyslu, pomalu bledne, až nakonec všechen smysl ztratí - a zůstanou jen lidé. Lidé proti lidem. Ale i někteří z nich mají své metody, předávané z generace na generaci a přísně střežené - metody, jak přežít... [Frerard]

Někdy je láska tak silná, že stačí minulost nabarvit na černo a tím začít od začátku.

Miláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy urobil." - JurajNewt, 21. 3. 2018 • Upozornění: Obsahuje násilné scény, vulgární výrazy a drogy. Není to žádný návod, nic zde uvedeného nezkoušejte a nenapodobujte. Části mají okolo 200 slov. Korekci provedla @TheLadyOfHardMusic • Ostatní: První část vydána: 13. 3. 2018 Poslední část vydána: 21. 3. 2018 Počet slov: 3 884 Nejlepší umístění: #2 v povídce

not mine!!!!!!! creds go to SoloChaos on archive of our own just another copy of the forest fic make sure you have tissues

Ona voněla po smíchu a čerstvé kávě, On zase po cigaretovém kouři a štiplavém mentolu. - Short story :)

Drahý Kurt, Môj učiteľ angličtiny vraví, že by sme mali napísať list slávnej osobnosti. A tak som tu. Pochybujem, že myslel niekoho, ako ty, samozrejme, pretože som si na sto percent istá, že ten niekto by mal byť prezident alebo minimálne John Lennon. Ale ja som si vybrala teba. S úctou, Mischa.

Smrt má několik podob. Viděla jsem ji, jak odchází spolu s mými blízkými. Spatřila jsem ji na vlastní oči již několikrát. Nikdy jsem se jí nebála, neměla jsem strach z něčeho tak primitivního. Jenže pak jsem ji potkala v té nejkrásnější a nejbolestivější verzi. Moc dobře si pamatuji ten den, jak mě zničeho nic ovál ledový vítr, jak se slunce schovalo za tmavé mraky. Byl chladný a temný, ani špetka dobroty, ani špetka slitování. Byl stejný jako ona, ta tmavá pochmurná dáma, všemi přezdívaná krátkým jménem - Smrt. A teprve v ten moment jsem pochopila, že bez smrti vskutku nelze žít. Nikdy.

,,Jste neschopní a ubozí. Nejsem génius, ani schizofrenik. Nejsem blázen. Jsem jen vrah."

Ne, toto není příběh o lásce, ani o dalších blábolech. Toto je krátký příběh o tom, že i tlustá holka může být v hodně očích tou nejkrásnější. ©2015 All rights reserved | @fwhknx | Short Story✔️