Hřbetem ruky jsem přejel po její chladné kůži, na což se následně otřásla. Dvěma prsty jsem jí uchopil za bradu a donutil jí tak nahlédnout do mých očí, kde se míhala světla projíždějících aut. Hrudník se jí zběsile zvedal a zmateně sebou cukala, což způsobilo, že se jí kůra stromu zařezávala do zad. Z předešlého pokusu o útěk jí docházely síly a já pociťoval bezmoc, kterou se marně snažila zamaskovat odhodlanými jiskrami ve svých modrých očích. Sama moc dobře věděla, že by se tomuto momentu nevyhnula a já bych jí i přes všechny snahy o maskování našel. „Co ode mě chceš?!" Zasmál jsem se nad její hloupostí a dál pokračoval v civění na strach, jenž putoval po celém jejím těle. „Ještě ti to nedošlo?" Optal jsem se pohrdavě a čekal na její odpověď. „Co by mi mělo dojít?" S úšklebkem jsem se nahnul k jejímu uchu a jemně po něm přejel polštářky svých rtů. „Že chci tebe..." *Upozornění! - Příběh může obsahovat vulgarizmy a násilí* __________________________________

Stála jsem tam, okolo nás zněly výstřely zbraní a hudba, kterou jsem nevnímala. Přišla jsem k němu a chtěla ho políbit, ale on mě od sebe odstrčil se slovy: „Co si myslíš, že děláš? Chceš, aby nás znovu chytili. To, co chceš se nikdy nesplní. Klidně tu zůstaň, jen by jsi mě zdržovala, skoro nic neumíš." A tak jsem se změnila.

Já : jsem z děcáku .... Harold : tak já si tě adoptuji a budeme spolu ??? do konce života ? Já : Harry uvědomuješ si vůbec , že by jsi byl můj nevlastní otec tudíž by to bylo dost divný ?? Harold : sakra to jsem si neuvědomil , takže to ještě nějak vymyslím ? Já : a čím to chceš vymyslet ? Harold : něčím čemu se říká mozek ?? Já : jenže to ty postrádáš ?? Harold :.... Odhodila jsem můj telefon na postel a dívala jsem se na bílý strop . Pokládala jsem si jednu otázku , která je pro mě zásadní . Jak to chce Harry vymyslet a myslí vše vážně ?

"Koktáš i normálně?" Zakroutil hlavou. "Stydíš se?" Neodpovídal.

Jsme v době, kdy nejžádanějším zbožím na trhu... jsou ženy!

V tomhle světě se prostě nedokáže rozeznat na první pohled dobro od zla..... Tak, jako mnozí já jsem to zlo v něm neviděla. To zlo v něm mi zůstalo skryto dlouhé dva roky. Dlouhé dva roky jsem byla šťastná s mužem, který se zdál dokonalý. Jenže dokonalost neexistuje a já brzy po svatbě poznala jeho pravé já. Teď bych jeho pravé já nejraději neznala a ty dva roky bych radši vyměnila za svobodu. Jenže svoboda mi byla odepřena a já byla nucena zůstat pod záminkou fyzického trestu. Fyzický trest mi byl udělen, i když jsem řekla jedno špatné slovo. Teď se dá můj stav shrnout pár slovy, byla jsem potupená, mlácena, znásilňována, nemilována a to hlavní, byla jsem sama. - Rose Styles

"Co vyšiluješ?Uklidni se proboha!" "Jsem v klidu!" "Ne nejsi!Chováš se jako psychopat!" "Já?To ty se tady chováš jako -" nedořekl to. "Jako co Harry?Jen to řekni." do očí se mi nahrnuli slzy. "Jako děvka!"

,,Zklapni princezno" ,,Ale" ,,Žádne ale." (DOKONČENO) Original story ©2015 lilly-fall

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Nechci ti nějak nahlas říct, že to co se stalo je tvá vina. Ale ano, kdyby sis toho chlapa domů nevzala, byla bych pořád ta holčička s úsměvem na tváři. To sis snad nevšimla jak se teď chovám? . Bože mami, myslela jsem si že ty si ta která mi má pomáhat. Kdyby ses nezbláznila a neměla svůj volejbalový tým, všímala by sis toho jak se ke mně chová. Mám už jen žiletku na mém zápěstí a tenhle dopis co jsem ti napsala na rozloučenou.