„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Mé jméno je Claudia Hamptonová a je mi sedmnáct let. Můj otec se už nemohl dívat na to, jak trávím skoro všechen čas u počítače, nebo mobilu, a tak se mě rozhodl přihlásit na tábor. Tábor, který mi překroutil život. Cover by: Adri1616

On střídal holky jako ponožky. Ona nikdy nikoho neměla. On si užíval mejdany skoro každý den. Ona sama seděla na posteli a brečela. On měl všechno, co chtěl. Ona ani neměla domov. On si jí vzal k sobě a tak to všechno začalo. 24.8. #2 v romance