Mé myšlenky nabíraly na hloubce. Myšlenky o smrti, nenávisti, podvodu, krádeži, ovládání a manipulování člověka. Představovala jsem si, jak by asi vypadala moje smrt. Byla by to sebevražda, nebo by mě někdo zabil ? Úmyslně či neúmyslně ? Byl by to nůž, žiletka, pistole, vlak, auto, zločinec a nebo pomatený stařík, kt...
Dala mu 1095 šancí. Jednodílový příběh. Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv nakládání s příběhem trestám. Cover byl použit jako volně stažitelný z free aplikace. © Stéf Skurková 2016
[Book 2] ,,Odcházíš?" Zeptal se a zaťal pěsti, v očích mu šlehaly blesky zlosti a každou chvíli čekal než udeří. ,,Ano." Špitla Emma s taškou v ruce. Nemohla dál snášet tohle chování, nebylo to ohleduplné. Uhla pohledem a skousla si ret. V očích ji štípaly slzy. ,,To ani ve snu." Pronesl a napřáhl ruku...
,,Miluji tvoje tvary, Holly." Sjel mě pohledem Enzo. Nechápavě jsem se na něj podívala a rozhodila rukama. ,,Tvary?" Nakrčila jsem obočí a odstoupila od něho. ,,Ano tvary." Pokrčí rameny a přistoupí ke mně, aby mě víc naštval. ,,Jsi divný, Enzo." Ušklíbla jsem se a v hlavě se mi objevily otázky. Jaké tvary? Byla jsem...
„Proč se mě bojíš?" „Tvůj táta je vrah." „Ale já nejsem můj táta." Možná, že šance milovat a odpouštět jsou na náš život až příliš nepravděpodobné. Ale někdy je osud nevyzpytatelný a láska nedává na výběr. -------------------------------------------------- #7 - Povídka - 21.2.2o17 #9 - Povídka - 19.2.2o17 #14 - Povídk...
Vždy jsem si myslela, že bez něj přežiji. Jakmile jsem ho ale nemohla cítit na své bledé pokožce, uvnitř jsem skomírala, umírala. Nedokázala jsem se bez něj nadechnout, měsíční paprsky mi byly útěchou jen částečnou. Potřebovala jsem Slunce.
Ona nevychovaná. On vychovaný. Ona drzá. On slušný. Ona riskuje. On žije poklidný život. Ona oblíbená. On odtažitý. #4 v kategorii Teen Fikce #3 v kategorii Teen Fikce #2 v kategorii Teen Fikce ♥
Ona je malá holka. On je starší kluk. Ona je obyčejná. On je oblíbený. Může vzniknou něco víc? © 2015-2016
Sama sebe jsem se snažila přemluvit, že nejsi šťastný, že dívka na tvém klíně je má náhrada. Že pořád prahneš po mně. Sama jsem ale myslím věděla, že si to nalhávám, a že jsem od tebe toho chtěla moc.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato." 7.března - #1 v povídce
Teď už by to možná překousl, teď je starší. Ale už to jsou čtyři roky a on se stále nesmířil, že se vzdal. Že byl tak slabý, že se ani nebránil. Lituje toho, že se nevzchopil a nezačal to řešit už mnohem dříve, než to zašlo tak daleko. Ale teď je čas se postavit na vlastní nohy, přestat se bát a začít žít. Pokud s...
[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v...
