NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

On byl jako ledovec a ona jako slunce. Ona dokázala rozmrazit jeho ledové srdce a on do jejího života přinesl vzrušení. WARNING: příběh může obsahovat vulgarismy, sexuální scény, násilí. Doporučovala bych číst lidem od 13 let, ale je to jen na Vás.

I gymnastky mají problémy a není jich vůbec málo! Doufám, že se vám toto "story" bude líbit. Like či koment potěší ♡ (Zjistila jsem, že na Wattpadu je ještě jedna úplně stejná knížka, ale já nekopíruji, já to zjistila až poté co jsem ji vytvořila) #80 v kategorii NÁHODNĚ-16.5.2017

Každý den nastupuješ dřív. Každý den se tak zvlaštně díváš. Nevím jestli na mě, na moji kamarádku nebo někam úplně jinam. Každý den tam sedíš sám se sluchátky v uších. Každý den si říkám, jestli víš jak se jmenuju, protože já tvoje jméno vím...Jacku. 03.04.2016 #3 Povídka 01.09.2016 #2 Povídka

Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''. ,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek mého života...'' Cover by @Raichia

Dala mu 1095 šancí. Jednodílový příběh. Všechna práva vyhrazena. Jakékoliv nakládání s příběhem trestám. Cover byl použit jako volně stažitelný z free aplikace. © Stéf Skurková 2016

Hřbetem ruky jsem přejel po její chladné kůži, na což se následně otřásla. Dvěma prsty jsem jí uchopil za bradu a donutil jí tak nahlédnout do mých očí, kde se míhala světla projíždějících aut. Hrudník se jí zběsile zvedal a zmateně sebou cukala, což způsobilo, že se jí kůra stromu zařezávala do zad. Z předešlého pokusu o útěk jí docházely síly a já pociťoval bezmoc, kterou se marně snažila zamaskovat odhodlanými jiskrami ve svých modrých očích. Sama moc dobře věděla, že by se tomuto momentu nevyhnula a já bych jí i přes všechny snahy o maskování našel. „Co ode mě chceš?!" Zasmál jsem se nad její hloupostí a dál pokračoval v civění na strach, jenž putoval po celém jejím těle. „Ještě ti to nedošlo?" Optal jsem se pohrdavě a čekal na její odpověď. „Co by mi mělo dojít?" S úšklebkem jsem se nahnul k jejímu uchu a jemně po něm přejel polštářky svých rtů. „Že chci tebe..." *Upozornění! - Příběh může obsahovat vulgarizmy a násilí* __________________________________

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Potkala jsem tě v září. Zamilovala se. Ty ne.

Už je to dávno, ale já si to pamatuju..