Vždy jsem byla jen malé smítko na matčině stále perfektní garderóbě. Jenom hadrová panenka, se kterou si mohla dělat co chtěla. Přepych mi nemohl nahradit ztracené dětství, pouze má komorná a to bílé piáno mi dělaly společnost. A teď musím problémy své rodiny řešit já, teď jim přijdu vhod. Co když je nechci řešit? Co když nechci zároveň zklamat otce, jako to udělal můj bratr? A co když budu milovat jiného? Vítěz Wattys 2016 v kategorii Nové hlasy.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Příběh chlapce který se díky nehodě stal vlkodlakem a musí čelit nástrahám tohoto pro něj velice nového a nebezpečného světa. Nebezpečí, láska i chuť někoho roztrhat jsou však na denním pořádku. Po jeho boku ale má spousty přátel, ale také jeho lásku.