Klára Lejsková byla úplně normální, třináctiletá dívka. Jako každá průměrná měla vlnité hnědé vlasy, velké hnědé oči a trochu předkus, často nosila obdélníkové brýle a jediné, čím se lišila od ostatních, byla její vždy bledá pleť. Prostě se nedokázala pořádně opálit. Od svých pěti let vyrůstala s matkou, jejím přítelem a starší sestrou a po jejích desátých narozeninách začali společně bydlet v nepříliš velkém, avšak celkem útulném, bytě. Člověk by čekal, že tato roztomilá dívenka má šťastný život, avšak zdání klamalo. I přes to, že byla rodinou velice milována, ve škole se jí dařilo a neumírala hlady jí chybělo sebevědomí, postavení ve společnosti a praví kamarádi. Klára si nikdy nedokázala pořádně povídat s lidmi a ani zapadnout. Ve své třídě stála na políčku OTLOUKÁNKA, při tělocviku si nedokázala udělat dvojici a z toho, že je to obvykle ona za kým se ostatní chodí vybrečet, dvakrát odvázaná také nebyla. V lavici seděla se svojí jedinou dobrou přítelkyní, jejíž jméno znělo Lucie a právě ona měla velice zlaté srdce a cit pro umění. Obě dívky se šikanou a neoblíbeností trápily spolu. Bohužel, Lucie trpěla cukrovkou na tak vysoké úrovni, že tělocvik pro ni nemohl existovat. Jenže jednoho, zezačátku všedního dne se mělo všechno všecinko změnit...