Nevidíš snad ten název? Prostě pokračuj dál v hledání jiného příběhu. Tento přeskoč. No tak, co tu ještě děláš?! Vypadni.

"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v Fan Fikce 4. 2.- #1 v Shawn Mendes [POZOR!!! Příběh může obsahovat vulgarismy a sexuální scény.]

Berte prosím tento příběh s rezervou. Psala jsem ho někdy ze začátku roku 2016 abych dokázala, že některé youtuberské fanfikce se dají napsat docela reálně. Bohužel se toho docela dost změnilo, ale tento příběh je jediný, který jsem kdy dopsala a už jen kvůli tomu se mi ho nechce jen tak mazat. ,,Ne každý se zajímá o československou Youtube scénu a ne každý se stane její součastí bez toho, aniž by se o to prosil."

Neměl jsi otevirat dveře.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

Nikdo, kdo na chodbě školy potkává Abby Reed by neřekl, že je mladistvý zločinec. Sakra, ani ona by to o sobě neřekla, ale v okamžiku kdy před jejich domem zastaví auto FBI, okamžitě je z ní malá dušička. Jedno ujištění, že země se otáčí kolem své osy, a oni z toho dělají takovou tragédii... Za jeden večer si musí sbalit kufry, přestoupit na novou školu a opustit její starý život.

Vychází jako kniha! Má matka vyměňuje partnery jako ponožky. Nevadilo mi to, protože mě do toho nezatahovala a nechala mě žít, jak jsem chtěla. Jenže potom si našla pana Huntera a najednou se vše změnilo. Musela jsem se k němu nastěhovat a začít společně bydlet s jeho pěti dětmi. Jak jen mohu přežít mezi kluky? A co když si jednoho připustím k tělu víc, než jsem chtěla? A jak moc se můj život změní u Hunterových? Budu potom stále stejná?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

"Zdá se mi to, nebo pivoňky ve tvých vlasech kvetou modře?" Kdekoho by tato věta zmátla, pomalu a nemilosrdně by ho mučila, až by ho nakonec dohnala k šílenství. Jenže v našem světě, kde bonbóny byly hořké a láska chutnala po šťovíku, byly metafory tím jediným, co nás drželo při životě.

Jedna dívka. Jeden youtuber. Jeden dopis, co může změnit úplně vše. ________________________________________ ,,Proč máš tak ráda moje videa?" ,,Lečí moji depresi."