Ryk bílého havrana

Pod větvemi smrků a listů kapradin jsem ležela v měkkém mechu a čekala, až políbí mě múza. Po delším čekání jsem pochopila, že nesmím čekat na správnou chvíli, protože každá chvíle je správná. A tak jsem začala psát.

Hluk věčného ticha

Ano, jsou to básničky. A ano, jsou naprosto pitomý. Ale i tak se najde pár dobrejch duší, který je dokážou ocenit a já jsem za to strašně ráda. Nepřestávejte číst. Možná se v některé najdete. 23. 11. 2016 #9 v Poezii^^