NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

Short story. Jessica je dvacetiletá dívka, která se straní lidem. Ne, že by nebyla upovídaná nebo se neuměla slovně bránit, ale nemá ráda přílišnou pozornost a lidskou hloupost. Grayson je úplný opak. Rád se seznamuje s novými lidmi, miluje společnost. No a pak je tu Fleur. Naprostý blázen, kterého si každý zamiluje. #1. v Teen fikce 25.10.2016 ❤❤❤ Tohle je naprosto neskutečné!!!!!!! První příčka! Nesmírně všem čtenářům děkuji ❤

Ona nemá perfektní postavu, ale je s ní spokojená. Má jistý názor na něho - Kevina Wilea, oblíbeného spolužáka s přesným vkusem na holky. Dlouhonohé tupé blondýny? Ano, toť přesně jeho vkus. Rivalita mezi ní a Kevinem je obrovská, ale hranice je tak tenká a křehká, že bůhví co se stane až je jedno rozhodnutí spojí.

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."

Dvě setkání, která by se dala označit za příliš náhodná a velmi předvídatelná. Přesto se stala. Nabručený Skot si přijíždí do Anglie pro manželku, a je rozhodnut se tam příliš nezdržovat, a na jednu prostě ukázat. Jistě, že to bude hlavní hrdinka, lady Liliana. Jinak by se přece nemohla setkat s mužem, který neví, co je to úsměv. Jenže smůla, ona již svého vyvoleného má a rozhodně netouží po jiném. Takže tu máme menší problém. Dva muži a jedna žena. Jedna svatba a vzrušující cesta životem.

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Grace a Jack se potkali na začátku školního roku. On k ní začne okamžitě cítit sympatie, zato ona naopak Jack doslova nenávidí. Nebo se ho spíše snaží nenávidět. Jak se vztah mezi Jackem a Grace dál vyvine? Přiměje Jack Grace, aby ho měla ráda a nebo ne? WARNING: Příběh obsahuje sex. scény a vulgarismy. Nejlepší umístění -> #7 in Romance

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.