,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než se ozvalo prasknutí. ,,To je krásná melodie" zněl vysoký hlásek, který nutil ten hluboký skoro až vyjeknout a téměř upustit kytaru do ohně, naštěstí jen téměř. ,,Jak jsi se sem dostal, neslyšel jsem tě" vydechl majitel hlubokého hlasu s bušícím srdcem. ,,Jak ta písnička pokračuje?" neodpověděl na otázku a zíral modrýma očima na kytaru, usmívaje se. ///Písničky si čtěte, nejsou tam jen jako prázdná slova, budou přiloženy nahoře, jestli to chcete slyšet, doporučuji to/// /Doporučuji číst někde v klidu, třeba před spaním nebo tak xD/

Jedná se o druhý díl knihy Afterlife. Celý posmrtný život zahltila zkáza. Všichni věřili, že vyhraje pouze jedna strana. Že vítěz bude jenom jeden a ten ovládne celý svět. Ale když si Louis uvědomil, že není mrtvý a Afterlife taky ne, dojde mu, že se něco pokazilo. Jenže co?

"Řekl jsem ti už někdy, jak moc tě miluji?" "Řekl jsem ti už někdy, jak moc tě nesnáším?" "Vím, že se ti líbím." "Vím, že nejsi můj typ." ---- Nevychází spolu, nemluví spolu a už vůbec spolu netrváví čas o samotě. --- "A co dát Starka a Rogerse spolu? Mohlo by je to trochu více sjednotit. Navíc Stark ví, co má hledat. Rogers zase ví, kde to má hledat." "Výborně agentko. Ti dva. Spolu. Na ledové pláni. To zní jako plán, " usmál se Fury. --- Nepatří mi MARVEL, nevlastním žádné charaktery, které vlastní MARVEL. Vlastním jen dějovou linku a pár postav. --- Probíhá korekce. Opravené kapitoly = ✅

Miloval tě? Ano. Milovala jsi ho? Ano. Opustila jsi ho? Ano. -pokračování short story ~ I just couldn't :) -- /Short story/2016/

Viděli jsme se párkrát. Potom tři roky nic. Umíral jsem strachem. A pak přišlo na řadu mé rozhodnutí. --------------------------------------------- story: ©_lilai_ cover: @basizimanyova 1.1.2o17 - 19.1.2o17

Dokázal bych ti odpustit naprosto cokoliv Lou... Ale jednu věc ti neodpustím nikdy. Víš která to je? Naděje Louisi... Naděje kterou ty si zahodil... Naději v nás.. Cover dělal @Anonym_girl21😍😍 <3 (https://www.wattpad.com/user/Anonym_girl21)

Mysli pozitivně. Nenech se zlomit špatnými myšlenkami. To jí vždycky říkali. Ale už tomu přestává věřit. Protože co když ty dobré věci prostě nepřicházejí?

Sedmnáct let, blonďaté vlasy, modré oči, kupa kamarádů. Jediné, v čem je jiná než ostatní je, že se v životě do nikoho nezamilovala... .short story. #1 v Povídka - 19.2. 2017 (Lidi, děkuju moc! 😊❤️) #5 v Povídka - 24.10. 2017 (I po takové době se povídka umístila na tak úžasném místě? Děkuju vám. Vážně!)

Milovala přírodu. Byla členkou mnoha sdružení, často se účastnila dobročinných akcí a jiných shromáždění. Na mě zkrátka neměla čas. Kéž bych věděl, z jakého důvodu to dělá. Třeba bych se ji naučil nemilovat. Jeden chlapec, jedna loutkářka, jeden osud, jedna láska a hned několik provázků. Jak jsou propleteny? S láskou, Eli. ------------------------------------------------ story: ©_lilai_ cover: @basizimanyiova #31 - Povídka - 5.4.2o17 27.2.2o17 - 15.4.2o17

„Proč se mě bojíš?" „Tvůj táta je vrah." „Ale já nejsem můj táta." Možná, že šance milovat a odpouštět jsou na náš život až příliš nepravděpodobné. Ale někdy je osud nevyzpytatelný a láska nedává na výběr. -------------------------------------------------- #7 - Povídka - 21.2.2o17 #9 - Povídka - 19.2.2o17 #14 - Povídka - 15.2.2o17 #16 - Povídka - 14.2.2o17 #17 - Povídka - 7.2.2o17 #25 - Povídka - 4.2.2o17 #30 - Povídka - 28.1.2o17 #39 - Povídka - 27.1.2o17 #48 - Povídka - 26.1.2o17 #52 - Povídka - 25.1.2o17 #59 - Povídka - 24.1.2o17 #75 - Povídka - 23.1.2o17 story: ©_lilai_ cover: @JulieBeranov 8.1.2o17 - 27.2.2o17