Prosím... Neopouštěj mě! /w MenT
Je 23:38 a já sedím pořád u jeho postele, Honza najednou začal lapat po dechu a já začala panikařit. „Lásko... p-prosím... neopouštěj mě!..." Vzlykala jsem. Přístroje přestaly pípat. „Doktore! Rychle!" Řvala jsem na chodbu. „Slečno jděte na chodbu, my se o pana Macáka postaráme...