Mina Gilbertová si chce během svého posledního roku na střední škole našetřit na studium na univerzitě. Ačkoliv v ní láska k dětem nijak nevykvetla, nezbývá jí nic jiného, než si přivydělávat jejich hlídáním. To jí přivede do domu Chambersových, kde kromě pětiletého Chucka žije i devatenáctiletý Ethan. Mina se musí vypořádat nejen s uličnickým předškolákem, ale i věčně sarkastickým Ethanem, kterého také vnímá jako chodící klišé. Problémový introvertní maturant, kterého nezajímá nic jiného než on sám. Jenže co když ho Mina začne vídat i na chodbách školy, kde studuje? A co se skrývá pod obvykle vážnou maskou Ethana?

"Buď si s tebou budou pohrávat jako s hadrovou panenkou a nebo tě okamžitě zabiji, zlatíčko" řekl mi a já ztuhla.

„Když se podíváte na mě nebo na Sebastiana, neuvidíte nic víc, než co sami ukazujeme. Dva kamarádi z jedné třídy, dva spolužáci, dvě osoby přežívající na jedné střední škole. Jenže takoví jsme na veřejnosti. A každý ví, že soukromí jde ruku v ruce s realitou, která je naprosto odlišná tomu, jak se člověk vlastně prezentuje..." *** Všechna práva na příběh, cover, téma, postavy a motivy vyhrazena. Kopírování, nedovolené sdílení a publikování bez mého svolení trestám. © Stéf Skurková 2016

Rakovina.. Nemoc která vás ve většině případech zabije. Někteří šťastlivci trpící touto chorobou však mají možnost na léčbu a život. Říká se tomu chemoterapie a většina lidí se do ní hrne po hlavě, jsou tu však i tací, co si smrt přejí. Jednou z nich je i mladá dívka, která si myslí že nemá pro co žít a má ve výběru jasno.. teda, mněla by, nebýt chlapce, který se jí rozhodne dát důvody k životu. ,,pochop to, umírám a nechci na tom nic měnit." ,,Ale já to chci změnit.'' ,,Dej mi důvod." ,,Ne, důvody." Krátká short story plná krásných okamžiků a důvodů k úsměvu Cover vytvořila Skeletts_cc, určitě mrněte na její tvorbu, vytváří covery na přání a já jsem naprosto spokojena 1.6. - #115 v kategorii povídka 4.6. - #96 v kategorii povídka 9.6. - #77 v kategorii povídka 14.6. - #24 v kategorii povídka

,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato." 7.března - #1 v povídce

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.