Vztah s ním byl téměř perfektní. Kazila ho jen naprostá maličkost. Nikdy jsme se nedokázali shodnout na tom, jestli nám sex chybí, nebo překáží.
Jistě by ho nenáviděl, kdyby mu nebyl tolik podobný. Kdyby nebyl tolik stejný, jako jeho první dětská láska. Vypadal přesně jako on, když se naposledy loučili na letišti. Ty stejné oči zaplavené slzami. Stejný ublížený výraz.
Dětská láska je krásná, jelikož je naivní a vlastně ještě úplně nevinná. V každém životě ale nastane moment, v kterém se to všechno tak trochu změní.
Čtyři neškodná, nevinně vyhlížející písmenka. Nic víc, nic míň. A i přes to mohou být pro někoho nepochopitelnou úchylkou, pro jiné životním stylem.