Nejlepší umístění # 1 v katedorii Teen fikce ♡ Takové to, když vyrůstáte s osobou stejně ujetou, jako jste vy. Jak to jen říci, jejich první setkání bylo už v porodnici, kde ji hned začal škubat vlasy a to se jí tam sotva nějaký našel. Postupně bylo nějaké to brečení, kradení kostiček, autíček, poté i pastelek, až to vyvrcholilo k tomu, že místo mlácení Barbie o hlavu, se z nich stali nejlepší kamarádi, kteří spolu trávili všechen čas, který jim řidiče dovolili. Pak se, ale nedivte, že jsou úplně stejní, když spolu byli pořád. Bohužel se jejím rodičům naskytla lepší práce na druhém konci republiky. Jako pětiletá to brala za menší výlet, jenže ten se prodloužil o nějaký ten pátek, vlastně o roky navíc. Přišel jeden o druhého a postupem času už tu ani ty vzpomínky na pískoviště nebyly. Ale říká se, že když jedna kapitola života skončí, jiná začíná. A tak to bylo hlavně u nich. Zajímavé, jak tenká může být čára mezi kamarádstvím, láskou a nenávistí. Příběh je určený pro ty, kteří milují humor a romantiku v jednom příběhu, tak jako já ^^

Byla to jen hloupá sázka. Jen hra s cílem ublížit a pokořit. Tak proč se to tak zvrtlo? Proč to není jen on kdo cítí bolest. Proč se to muselo stát zrovna mně. Proč se z předstírané lásky stalo něco víc. Proč jsem se do něj musel doopravdy zamilovat?

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Nemůžeš žít pod dvěma jmény... Vím to, ale... Co mám dělat, když by mě pod mým jménem vyhnali? Vím, co jsou zač, přesto chci být jako oni... Skylar Whitemore. Bohatá a namyšlená holka. Miláček školy. Hodná dcerunka starostky města. Chová se podle pravidel. Alexa Queen. Nespoutaná, nebezpečná, drzá holka. Většinou jí slovo „pravidla" nic neříká. Skylar je blondýna. Alexa černovláska. Skyler je poslušná. Alexa kašle na pravidla. Skylar je bohatá. Alexa je bez peněz. Skylar se vyjadřuje slušně. Alexa nikdy nemá daleko ke sprostým slovům. Skylar by se nikdy nedostala do průšvihu. Alexa je průšvih sama. Já jsem ona a ona je já. Je možné, aby se člověk tak moc změnil? Přestal mě bavit život hodné holky. Chtěla jsem začít žít podle svého a ne podle matky. Začalo to tím, že jsem se zamilovala. Zamilovala do parkouru. Nezůstalo to jen u toho... ~Obsahuje vulgarismy ~ZuFa2001 #15 in Teen Fikce - 11. 4. 2016 #9 in Teen Fikce - 13. 4. 2016 #12 in Teen Fikce - 15. 5. 2016 #10 in Teen Fikce - 2. 9. 2016 #9 in Teen Fikce - 4. 9. 2016 #5 in Teen Fikce - 20. 9. 2016 #4 in Teen Fikce - 30. 10. 2016 #3 in Teen Fikce - 4. 11. 2016

Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

,,Ne, nejsem stalkerka!" ,,Ale jsi." odpoví mi moje kamarádka Eleanor. ,,Jsi do něj až takový blázen, že víš, kdy mu končí kroužek, kdy chodí domu a nebo, co je jeho oblíbené jídlo." ,,Ale to je normální, že jeho holka ví, co má rád a kde je." řeknu na obranu. ,,Ty nejsi jeho holka, vždyť ani neví že existuješ!" ------------------ Cover patří užasné _Winnnie_ ❤❤ - 1. Část - 35 Kapitol - - 2. Část - 23 Kapitol - - Prolog + Epilog + BONUS -