Já : jsem z děcáku .... Harold : tak já si tě adoptuji a budeme spolu ??? do konce života ? Já : Harry uvědomuješ si vůbec , že by jsi byl můj nevlastní otec tudíž by to bylo dost divný ?? Harold : sakra to jsem si neuvědomil , takže to ještě nějak vymyslím ? Já : a čím to chceš vymyslet ? Harold : něčím čemu se říká mozek ?? Já : jenže to ty postrádáš ?? Harold :.... Odhodila jsem můj telefon na postel a dívala jsem se na bílý strop . Pokládala jsem si jednu otázku , která je pro mě zásadní . Jak to chce Harry vymyslet a myslí vše vážně ?

,,Slíbils, že se nikomu nic nestane!" Brečela mi na rameni. ,,Nevěděl jsem, že to fakt udělaj." Otřel jsem si slzy, které stejně nepřestávaly téct. ,,Oni to nebyli." Oznámila mi. ,,Kdo teda?" Zvedla jsem hlavu a koukl jsem se jí přímo do očí. ,,Tess ten den odešla dřív ze školy, pamatuješ? Co když se naštvala, protože zjistila, že jí Katy lhala a tak vykonala, to co oni chtěli?" Začal jsem vzpomínat. ,,Máš pravdu, ale nikdo neví, co se tehdy stalo." Pokračovaní "Neobyčejná".

Příběh neobyčejné holky, která nadevše miluje skate. Bude spokojená, když začne chodit s Colem, přestěhuje se k němu a pomůže mu vychovávat jeho bratra Alexe? Můj první příběh, který si tu nechávám jen a pouze na památku, protože jsem s tím hrozně nespokojená:D Čtěte pouze na vlastní nebezpečí.

NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Dvojčata Theo a Skylight jsou od malička nerozdělitelná dvojka. A i když si oba nachází své vlastní kamarády, pořád spolu zůstávají takoví, jací jsou. "Můj bratr je idiot. Ale miluju ho, hrozně moc." "Víš, ségra je cvok, jen to nedává najevo. Kdybys jí poznal, pak bys věřil, že jsme dvojčata." (Volné pokračování My true self.)

Ve škole tichá, nepopulární, je hodně chytrá, ale jakmile dojde na ústní zkoušení, či hlasitou odpověď, zavrtí hlavou a domluví se s vyučujícím na zkoušení v soukromí. Co se stane, když jí její spolužák potká mimo školu? Dozví se někdy její tajemství? Nejlepší umístění - #1 Teenfikce

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.