Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!

Pokračování prvního dílu Tati proč? Pokud jste nečetli první díl nebudete moc chápat některé kapitoly, proto doporučuji si přečíst ten první a poté tento. „Vážně sis myslela že se změnil?" zeptala se mě máma a já jen jemně přikývla se slzami v očích. „Myslela jsem, že už jsme všichni někde jinde." Šeptla jsem a podívala se na ni s uslzenými tvářemi. „Aspoň ti rodinná večeře otevřela oči, protože jednou násilník navždy násilník." Řekla pevně. „Neměla bych se tím zaobírat, ale vrtá mi to hlavou." Přiznala jsem. „Je to tvůj otec, vím že na něj budeš myslet, ale ublížil ti a měla bys myslet na to dobré." Snažila se změnit téma. „On není můj otec!" Zařvala jsem a utekla do pokoje. „Jak dlouho ještě budeš studovat?" Řekl svým opilým hlasem. „Ještě asi 10 let." Řekla jsem hrdě. „To budu platit ještě tak dlouho?!" Zamračil se a já nevěřila svým uším. „Jsi snad můj otec měl by ses podílet na mém vzdělání." Vykřikla jsme a v tom se zvedl. „Co? Chceš mě snad taky uhodit!" Zařvala jsem a dívala se mi do očí. Příběh podle skutečné události. Za gramatiku se omlouvám. Vyskytují se vulgarismy a násilí. Cover od úžasné @NikoSek01

Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

Nejsi blondýna? Vypadni. Nemáš kolem pasu méně, než kolem krku? Vypadni. Nejsi krásná? VYPADNI. Kratší hororovka o tom, jestli plast znamená krásu a naopak.

Miláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy urobil." - JurajNewt, 21. 3. 2018 • Upozornění: Obsahuje násilné scény, vulgární výrazy a drogy. Není to žádný návod, nic zde uvedeného nezkoušejte a nenapodobujte. Části mají okolo 200 slov. Korekci provedla @TheLadyOfHardMusic • Ostatní: První část vydána: 13. 3. 2018 Poslední část vydána: 21. 3. 2018 Počet slov: 3 884 Nejlepší umístění: #2 v povídce

Došla jsem k nim. Podívala se do těch modrých, hlubokých očí, které mě zradily, a podlomila se mi kolena...

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.