Anne a její kamarádka Holly dostanou nabídku. Holly totiž chodí s Michaelem Cliffordem, a tak mají holky možnost jet s nimi na tour. Jak to dopadne? Pojedou nebo ne? Budou po tour mezi všemi stejné vztahy nebo se něco změní? #19 in Fanfiction

Ahoj, Mickey, rozhodl jsem se zkusit štěstí a házet ti do skřínky to, co se ti netroufám říct... Jsem srab na to, abych komukoliv odhalil, co cítím. Ale věz, že ty to časem možná pochopíš. - L Jaké to je, když se člověk zamiluje do někoho, koho nemůže mít? Blonďatý chlapec s piercingem ve rtu, s modrýma očima, které byli modřejší než veškerá modř nebe, to dobře věděl. Zamiloval se do školní hvězdy, do někoho, pro koho byl drobkem, který špinil planetu a který mu nesahal byť jen po kotníky. Neznal ho, neměl prostředky k tomu zjistit, kdo vlastně ten druhý kluk je, ale přesto ho miloval. Viděl ho, jak, když se nikdo nedívá, si poklepává rukou do rytmu, ačkoliv žádná hudba nehrála. Jakoby měl hudbu v sobě. Viděl ho, jak se mírně a plaše usmívá na lidi, když byl sám, ačkoliv s partou se nechoval zrovna tak hezky. Měl pocit, jako by viděl, jakým opravdu je. A rozhodl se udělat první krok k tomu, zjistit, jestli měl pravdu *Příběh je psaný ve formě vzkazů, které Luke hází Michaelovi do skříňky, ale i formou normálních kapitol*

#Luke #Hemmings #texting #story

„Nemůžeš se do mě zamilovat, jsem falešná přítelkyně tvého kamaráda Luku," naznala Melanie. „Je to silnější, než já Mel, promiň," pošeptal a políbil ji.

Calum Hood: Jsi krásná Maggie Cooper: Kolik si toho vypil? *** Maggie Cooper: Všechno je to nový, mám tě ráda, jen jsem opatrná Maggie Cooper: Protože tohle všechno může jednou, v budoucnu, přerůst v něco víc. A já se bojím, že mi ublížíš. Calum Hood: Chci, abys byla nejšťastnější dívka pod sluncem Calum Hood: A jsem schopný udělat pro to cokoliv

Zahlédla jsem auto a už jsem nestačila uhnout, i s kolem jsem odletěla skoro pět metrů. Viděla jsem jen jak dva kluci vystupují z auta a běží ke mně, jeden vytahoval telefon a volal záchranku ten druhý si vedle mě klekl: ,,Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně a v té chvíli jsem omdlela.

; omlouvám se za chyby, psala jsem to dávno a nechce se mi opravovat celý příběh; Nejdříve se učíme chodit a mluvit.. Později se učíme sedět a být zticha.

Bigant: I would really love to try and fix you if you let me. Lonelygirl: I can't be fixed. Bigant: Then we can be broken together Život není taková pohádka, jak jsem si myslela. A možná právě proto mě život strhával čím dál níž, nebyla jsem připravená na tolik překážek. Pak mi do života přinesl štěstí. Někoho, kdo se snažil být vtipný, někoho, komu se to nedařilo a kdo byl tak roztomilý. Ale ani to nemohlo trvat dlouho, moje štěstí nemohlo být nekonečný a týden změnil můj život tak moc, jak se jen dá - jen ne k dobrému.

Pocit, že na tomhle světě nemáte místo, že vše je proti vám, že vlastně nevidíte smysl v ničem, postihl každého z nás, ať už jednou nebo víckrát, ať už na pár minut nebo na více dnů. Ale jsou tu lidé, kteří ho zažívají permanentně, kteří se sotva plahočí světem, s pocitem, že tu pro ně není místo, že beztak nic nebude takové, aby byli spokojení. Ať jsou to vysoké nároky nebo negativní pohled, možná i lidé a prostředí, někteří z nás to tak mají. Elizabeth, mladá dívka, jejíž život jí přestal dávno dávat smysl, nabalila se na ní spousta zlých věcí, ale ona nemůžu odejít, protože ji tu někdo drží. Ne že by snad měla až tak zlý život, jen měla zlé myšlenky. Ale přes to, co cítila, na co myslela, nedokázala se rozloučit s jedním člověkem, který ve finále ani nevěděl, že existuje. Michael Clifford, člen slavné skupiny, kterého poznávali po celém světě. O něm měla Elizabeth pocit, že mu není lhostejná, že kdyby věděl, jak se cítila, objal by ji a šeptal utěšující slova do doby, než by jim opravdu začala věřit. Pomohl by jí zvednout se zpátky na nohy a objevit krásu světa. Jenže ani nevěděl, že existuje. A když měla příležitost mu poslat zprávy, udělala to. Psala mu, co se jí hodí hlavou, nechávala ho nahlédnout do svého života, říkala mu všechno, ať to stálo, co to stálo. Byla smířená s tím, že si to nikdy nepřečte, ale v hlouby duše si nepřála nic jiného, než právě tohle. ___ Příběh je psaný formou zpráv