Číhám schovaná za rohem, v nicotě rodí se světlo. jen moje, ukryté před bohem, dítě Lilith kvetlo a kvetlo. Chytím tě do klece ztracených snů, upletu si z tebe šál. Pobudem spolu do konce dnů, Básně jsou život, krása a žal.

[Inspirováno skutečností] Tenhle příběh zná nejspíš každý z vás. Mladej kluk, co si užívá denních problému a lásky k jedné slečně, ke které jen špatně hledá cestu. Možná to na vás zapůsobí empaticky a nebo taky ne, nicméně vám přeju příjemné čtení a hodně štěstí se soužitím s hl. hrdinou :)

Psychicky vytížené dny a s nimy všechny ty pocity, myšlenky a vzpomínky. Jak dokážeme hodnotit sami sebe? Jak se sebou vůbec dokážeme žít? Několik myšlenek z posledních chvil...