Příběh o tom, jak to taky může vypadat, když omylem vyvoláte démona, zatímco připravujete narozeninovou oslavu pro svou pětiletou neteř.

Každé děcko ví, že víla zubnička nosí mince za vypadlé zoubky a bubáci jsou ošklivá stvoření, která se schovávají v temných koutech. Nebo ne?

Vždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně co, ale kombinace všeho výše uvedeného by byla patrně vražedná, takže bych měl být nejspíš rád, že potomci nakonec skončili u psaní. Jsem za to rád? Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, občas bych byl raději, kdyby se stali těmi masovými vrahy.