in which im jaebum suffers of the hanahaki disease, and choi youngjae has no idea. [lower case intended]

Dva odlišní lidé. On je lajdák, delikvent, vůdce jednoho gangu. Nijak přátelský, spíš namyšlený egoista. Jménem Shiro. A ten druhý? Šprt, úžasný každým kouskem těla. Až moc věří v ostatní. Holky ho milují. Pro jeho laskavost a jeho dokonalý úsměv. Nese jméno Kuro. Co když jeden z nich dostane sázku? A bude do toho zapleten ten druhý. Bude ta sázka pro oba dobrá ? Nebo skončí zle?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.