Narodili jsme se k tomu, abychom milovali a byli milováni. Láska se neptá... Kolik? Proč? Jak? Láska nemá žádné vysvětlení. Milujeme a nenávidíme se zároveň. Milujeme, protože bez té osoby nedokážeme být a zároveň nenávidíme, protože nás ta osoba přehlíží. Ani nás nepovažuje za možnost nějakého milostného zájmu, stále nás považuje za dítě. Pak zbývají už jen dvě možnosti. Vzdát to, nebo bojovat. Upozornění -jedná se o RPG yaoi, tudíž homosexuální příběh psaný s @Hanka124

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v ruce byla jako obvykle otevřená a holce, která seděla vždy naproti, nevěnoval nikdy ani jeden pohled. Dokonalý cover od autorky: @feel46 1K reads - 20.10.2016❤ 10K reads - 25.1.2017❤ 50K reads - 28.2.2017❤ 100K reads - 5.4.2017❤ 500K reads - 27.10.2017❤ 30.7.2016 - 3.6.2017

Ten pocit, když sledujete anime a nic nevnimáte a celá rodina na vás mluví.

Umíte si představit, že by jste se dostali do světa lidožravých titánů? Do světa, kde nenajdete zásuvku, skrz kterou by jste si nabili telefon, wifi, elektroniku a bohužel ani splachovací záchod? Do světa, ve kterém na vás všichni čumí, jako na největší blbce jenom proto, že nikdy neslyšeli o barvě na vlasy či laku na nehty? Možná to zní trochu brutálně, ale vlastně je to celkem sranda. Věřte mi, vím to z vlastních zkušeností. Ale je to opravdu tak, jak to vypadá? Co když si s námi jen někdo ošklivě hraje? A nebo je to snad naše osobní peklo? Ale je to vůbec možné? Vždyť to vypadá tak skutečně... ---------------------------------- Vím, že už je tady podobný příběh, (thank you, star) ale tohle vůbec nemyslím jako kopírování a doufám, že tu holčinu, která ten příběh píše nenaštvu. Jak už jsem psala, rozhodně mi nejde o kopírování. Tenhle nápad vzešel jenom proto, že jsme si s kamarádkou, které bych tenhle příběh chtěla věnovat, a která je do jejího příběhu taky blázen, stěžovaly, že tady takových příběhů není víc. A jestli se do toho začtete uvidíte, že tenhle příběh bude docela jiný Cover mám od @123TANY3210

Citáty, výroky, hlášky...

Arai je devatenáctiletá dívka, které nedávno zemřela matka. Jediné, co po ní má, je náramek, jenž jí dělá společnost celý příběh. Její matka totiž byla vážně nemocná a díky nedostatku peněz si nemohly dovolit koupit potřebné léky a tak Arai nezbývalo nic jiného, než je ukrást, aby aspoň zajistila matce klidný odchod z tohoto světa. V podzemním městě byli obyvatelé utiskovaní, neměli ani peníze na základní zboží a prodejci odmítali ceny snížit. Arai se rozhodla, že zlodějem zůstane, ale většinu z ukradeného zboží daruje obyvatelům. Začalo to nevinně a ani ona nikdy nečekala, že se dostane na povrch. 2.6. 2017= 1,03K reads!!! 😘 18.8. 2017= 2K reads !!!😚 16.1. 2018= 3K reads !!! 😘 13. 5. 2018 = #98 fanfikce❤ 22. 5. 2018= 4,01K reads!!!😚 21. 10. 2018= 5K reads!!!😏😍 22. 2. 2019= 6,03K reads!!!😻😻 30. 9. 2019 = 7,02K reads!!!👏👏👏 22.2. 2020 = 8,16K reads!!! 🤯🤯 11.9. 2020 = 9,2K reads!!! 1. 9. 2021 = 11,2 reads!!! <3

Satsuki je nejsilnější bojovník 104 legie. Bohužel ať se snaží, jak se snaží, tak se na ní, kvůli Erenovi, stále zapomíná. Nesnáší všechny a všechno. Obměkčí někdo její srdce? Dostane se do povědomí lidí? Dočká se uznání?

Po přečtení pár příběhů, díky kterým mám chuť autorům (Hlavně teda autorkám, že?) uříznout prsty a roztřískat počítače (Nebo telefony, tím líp!) jsem se rozhodla, že tyto příběhy vydám do této parodie, která se stává manuálem ke špatné fanfikci a zároveň sem přidávám své poznámky a reakce na děj. Tak zde poukazuji na některé elementy, které mi v "dílech" vadí.

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1