,,Jsem zrůda...'' ,,Tak moc vás všechny nenávidím...'' Rei je jeden z mála temných mágů na tomto světě. Nesmí však svou magii použít, neboť je přísně zakázána a hrozí za ni trest smrti. Lidé a ostatní mágové to mají oproti němu jednodušší, také proto jimi opovrhuje. Co se ale stane, když se mu do cesty dostane někdo, kdo v něm chce jeho nenávist zlomit?

Narodili jsme se k tomu, abychom milovali a byli milováni. Láska se neptá... Kolik? Proč? Jak? Láska nemá žádné vysvětlení. Milujeme a nenávidíme se zároveň. Milujeme, protože bez té osoby nedokážeme být a zároveň nenávidíme, protože nás ta osoba přehlíží. Ani nás nepovažuje za možnost nějakého milostného zájmu, stále nás považuje za dítě. Pak zbývají už jen dvě možnosti. Vzdát to, nebo bojovat. Upozornění -jedná se o RPG yaoi, tudíž homosexuální příběh psaný s @Hanka124

Rodney se konečně dostal k jeho Pánovi, který pro něj do teď byl neznámým. Jenže asi osud řekl něco jiného a on se teď musí potýkat s dalšími nástrahami a problémy, které jsou mu podstrčeny. Jestli vše zvládne a dostane se přes všechny překážky se dozvíte zde!

***český překlad anglického wattpad originálu Accidentally Kidnapped*** 17letá November Jones si omylem upálí levé obočí, nedělá si z toho ale hlavu. To není nic, co by nespravila trocha make upu, ne? Když je ale najednou na zadním sedadle svého auta, vmáčknutá mezi dva opravdu velké, opravdu špatné a opravdu velmi nebezpečně vypadající muže, kteří s ní ujíždějí pryč, věci už nejdou spravit tak snadno... Obzvlášť, když je kromě jejího obočí potřeba zakrýt i fakt, že jeden z nejhledanějších kriminálních gangů v zemi omylem, při snaze utéct od nepovedeného obchodu s drogami, unesl teenagerku. Může to být ještě horší? No, když se do toho přimíchá dívka jako November, pak je odpověď jednoznačně ano.

Vždycky to bylo stejný, když mě k sobě Gerarde pozval. Vždycky jsem byl opovrhovaný lidmi. Protože nejsem obyčejný člověk. Mám kočičí ocásek a ouška. Nabízel mi samý laciný děvky, až jednou.. Jednou jsem se probudil ve tmě. Všude kolem mě černá, černočerná tma. Nemoct se pohnout, jen křičet. Bez naděje, nebo ne?.. Ten kluk, co tam stál. Vystrašený, tak roztomily. Chtěl jsem ho chranit. Ten muž, ke kterému jsem byl dovlečen. Vypadal nejdřív jako úchyl, ale asi není nebo je? Bál jsem se, ale byl docela hodný. Líbil se mi. Chtěl jsem ho, tak moc. Bude jen a jen můj. Bál jsem se. Co tu dělám? Kdo to je? K čemu mě potřebuje? Skončím jako jeho děvka, nebo mě zabije? Sám nevím, uvidím. Osud rozhodne, jestli je opravdu tak děsivý jako voda.. -psané v rpg stylu

Shoichi Hayashi je 19ti letý mladík, který musí přežívat nejkrutější časy svého života, v ulicích hlavního města, Tokia. Po tragické události, kdy spadly dvě nejvyšší věže budovy Seiko, kde nešťastně zahinuli oba jeho rodiče... stal se z něj jiný člověk... em, člověk, to je celkem relativní pojem, spíš by se mu dalo říkat, člověk s duší démona. Nevrlý, protivný, škodolibý, nebezpečný vrah... (a mohly bychom pokračovat) a supersexy kluk v jednom, to je vražedná kombinace. Všichni, kdo ho poznali a nezemřeli při tom, ho přezdívají Asijský Démon nebo Kerberos. Ovšem, může se něco změnit, když potká čistou neposkvrněnou duši, která je za něj schopná obětovat i svůj život? Dokáže do svého života přijmout alespoň jednu osobu? Nebo mu obrátí život vzhůru nohama a promění ho na popel?

Povzdechl jsem si.Tento ostrov vypadal tak nadějně a sliboval klidný pobyt pro celý zájezd,ve kterém jsem i já.Teď tu však sedím v temném sklepě,s pár lidmi,kteří tu se mnou ještě přežili a modlím se,abych dnes nebyl na řadě já.Co se stalo? Vyhlédl si nás psychopath. 13.1.2018 -1# v kategorii horor 1.7.2018 - 1# v kategorii ostrov 1.7.2018 - 1# v kategorii psychopat

(Dříve název Love is Love) Haru, žák střední školy s výborným hodnocením. Jeho slabost je ale jeho stydlivost kvůli které si špatně hledá přátelé. A pak je tu Taro, který je jeho úplným opakem. Školní průšvihář z kterého mají všichni strach. Co když se melancholický Haru dostane do spárů rebela školy? Nechá ho Taro být nebo ho naopak u sebe bude chtít držet ješte víc? bxb

Jmenuji se Hikaru. Dnes se stěhuji na internát, kvůli vysoké škole. Myslím, že jsem vcelku šťastlivec. Většina pokojů je po čtyřech, ale ne všechny, jsem v jednom z mála pokojů, kde jsme jen tři. Budu mít mnohem klidnější semestr, než ti, kteří bydlí po čtyřech. Alespoň jsem si v té době myslel...