Dívka bezmocně ležela, topila se ve vlastním smutku a přemýšlela. Na slzy už nezbyla síla. Připadala si mimo vesmír. Mimo tenhle svět. Neustále dokola se zabývala myšlenkou, proč to dopadlo tak, jak to dopadlo. Odpověd nikdy nepřicházela. Nedokázala pobrat myšlenku, že už se na ni nikdy nepodívá tak, jak se na ní poslední rok díval. Nedokázala přijmout myšlenku, že už nikdy neucítí jeho měkké rty na těch svých. Jeho ruku kolem jejího pasu a slova útěchy, když se koukali na děsivý film. Vykřikla. Její hlas vyzněl do prázdného pokoje. Dívka se dala do breku. --- Short Story 😊 #93 povídka 21.08.2017 :3

Nezapadala jsi do svého okolí, byla jsi jiná. Zvláštní. Ale tobě to nevadilo, neměla jsi potřebu zapadnout mezi ostatní. Jen jsi tam sedávala ve svých nádherných šatech, vypadala jsi že snad ani nejsi skutečná, jako bys žila ve vlastním světě. Nikdy jsem nechápal jak dokážeš vidět tolik krásy, ale ty jsi ji nejen viděla. Ty jsi ji i šířila. Viděl jsem v tobě vílu. Krásnou, dokonalou, kouzelnou a šťastnou.

1/5 I.Díl Série //Mezi temnotou a světlem// *DOKONČENO* ----------------------------------------------------- Procházela jsem kolem jednoho z domků v naší ulici když mě zasáhla sněhová koule přímo do hlavy, zavrávorala jsem a zakopla o kupku sněhu a svalila jsem se do mnohem větší která jí následovala. Dopadla jsem do ní obličejem napřed takže jsem měla sníh doslova všude. Neohrabaně jsem se zvedala z té ledové pasti, ale nějak se mi dařilo zahrabávat se čím dál tím víc do středu. Potichu jsem zaklela a máchala kolem sebe rukama abych se nějak vyhrabala. ,,Jsi v pořádku?" ozvalo se nade mnou a já se s velkým úsilím otočila směrem odkud ten hlas přicházel. ,,Vypadám na to?" zabručela jsem a snažila se postavit na nohy. To se mi ale opět nepodařilo a zadkem napřed jsem si sedla znovu do té hromady. Rezignovaně jsem si založila ruce na prsou a odfoukla si vlasy z obličeje. Až teprve potom jsem uviděla toho člověka co na mě mluvil a jsem si téměř jistá že jsem otevřela pusu. Nade mnou stál vysoký černovlasý kluk, s temným pohledem a silou vůle se držel aby se nerozesmál. ♥♥♥ Díky za jakoukoliv podporu ♥♥♥ Beatrisie Rosseau Nejlepší umístění!!! Květen 2016 #1 v Fantasy Cover by @jull_obrien Díky moc jsi nejlepší:*

Čtyři slova, nespočet spisovatelů a tvorba poezie. Jak to jen může skončit? Že by... jako počtení jedna báseň? Slova: trest, hlava, sám, zpátky

První krok k úspěchu je nebýt kluk.

Démoni nemohou plodit potomky. Ale jednomu se to povedlo. Kdo je matka netuší. Prostě se jednou v pekle objevil kočárek, v něm dítě se vzkazem. Teď se starej zase ty! To víte, že se to peklu nelíbilo. A na nebesích nebyli nadšení o nic víc. Inu spakovali milého démona i s potomkem, přidali mu k tomu jednoho anděla a šel... Zůstává jen otázka, jak se dva protiklady postarají o dítě, když jim chybí mléčné žlázy a nemají nejmenší tušení co to je ten Sunar. Jedno je ale jisté, v pekle je nechtějí. Na nebesa je nevezmou a ti tři jisto jistě nesnesou být spolu. Teď ale musí. Démon a anděl budou vychovávat novorozeně. Na zemi.

Dobře tati. Ujasněme si několik věcí. 1. Zack má iPhone a já ne. 2. Ellnora se beznadějně pokouší vyhrát soutěž o královnu školy. 3. Tristan víc medituje, než se učí - btw dělá pouze tyto dvě věci. 4. Vypálila jsem patnáct škol a osm rodin. Doufám, že jsi na mě tam nahoře aspoň trochu pyšný. Dcera vládce ohně umí ovládat oheň. Taky mi tak říkají - oheň.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Stephan: Nejsi nějaká drzá? Kathrin: Někdo tomu říká drzost, já sarkasmus. Stephan: Drzý holky miluju Kathrin: Tak to abych s tím rychle přestala... ---------- Covery by: Werunka32

,,Jak nás tady na Corellii kruci našli?!" křikla jsem směrem k L'sat. ,,To vážně nevím Gwen, ale mám takové neblahé tušení." odpověděla mi moje mistryně. Corellia, toť jest má planeta. Je tady hezky; města, širé pláně, hory...Líbí se mi tu. Corellia ale vždy mým domovem nebyla. Bydlím tu už od smrti mé matky, která onemocněla nevyléčitelnou nemocí, když mi bylo šest let. Rok na to jí podlehla. A co otec? Otec se nedobrovolně, alespoň tak to tvrdí babička, přidal k Impériu jako jeden z vojáků. A jak jsem oslavila čtrnáct let, tak k nám zabloudila jedna podivná žena. S ní jsem se cítila nějak jinak. Za tu dobu, co jsem na světě, jsem potkala různé lidi, ale tahle žena mi změnila život... Vycvičila ze mně Jediho. ---- Ahoj, jsem tu s novým příběhem. Snad se vám bude líbit POZOR! MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY OD 2. SEZÓNY STAR WARS: REBELS VÝŠ. Děkuji za pozornost.