„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Náš svět... Už od samého počátku je rozdělený na dvě poloviny. V tomto světě jsou dvě rasy démonů. Démoni dobra a zla. Ti dobří pomáhají lidem, a zlí je zabíjejí, avšak navzájem si ublížit nedokáží, až na pár výjimek, prokletých zbraní. A proto jsem se zrodil já... Já jediný mám schopnost zabíjet démony i lidi bez těchto zbraní. Ostatní ovládají mysl člověka, aby mu pomohli najít cestu, nebo ho shodit. Ve čtrnácti mne zavřeli do žaláře. Byl jsem moc silný na oba dva světy a mezi démony nastala panika, když zjistili, že někdo takový existuje. Pak jsem ale přišel na to, že jsem jediný démon, který pomocí lidské dívky, která mi vběhla do cesty, dokáže spasit náš svět od blížící se zkázy. Povede se to? Nebo náš svět rozplyne v prach?