Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Jessica Bates je obyčejná holka s podivnými cíly, které nemá odvahu splnit. Pak se ale jednou vzbudí ve světě, kde existují creepypasty. Co se s ní stane?

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Fyn Bröstel se vrací do institutu a zapojuje se do každodenního života tak, jako to bylo před misí do KLDR. To, co se stalo ji ale stále dohání, a na mysl ji tanou otázky, na které chce znát odpověď. Proč ona? Co je na ní tak výjimečného? Kde se vzala ta strašidelná intuice, která jí říkala, co má kdy udělat? A jak to myslela 3056ka, že by na ni rodiče byli pyšní? A před čím dlouho utíkali? On je znal? Co všechno o sobě Fyn NEVÍ? ______________________ Jedná se o pokračování příběhu Fyn, dívka číslo 666. Pokud někdo nečetl první díl, MUSÍ si jej přečíst, jinak se nebude ve druhém díle vůbec orientovat. _______________________ Rády si přečteme Váš názor. Nezapomeňte komentovat a hlasovat. Doufáme, že se Vám bude pokračování líbit. Katrinity a Bris

Příběhy jsou určeny k vyvolání nepříjemného pocitu,ne panické hrůzy... "Metro" až "zrcadlo"->kopírované/přepsané příběhy Od "Silvestr"->mé vlastní povídky (Reklamace za vypálení očí pravopisnými chybami nepříjmám,byli jste varováni...)

Nikdo, kdo na chodbě školy potkává Abby Reed by neřekl, že je mladistvý zločinec. Sakra, ani ona by to o sobě neřekla, ale v okamžiku kdy před jejich domem zastaví auto FBI, okamžitě je z ní malá dušička. Jedno ujištění, že země se otáčí kolem své osy, a oni z toho dělají takovou tragédii... Za jeden večer si musí sbalit kufry, přestoupit na novou školu a opustit její starý život.

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

Netušila jsem, že skončil sám - vlastně měl na krku dvě děti.

"Jsi strašný egoista." Povzdechla jsem si a znovu si ho celého ještě jednou pořádně prohlédla. Jeho vlasy mu spadaly do obličeje, ale i tak jsem na sobě cítila jeho nenasytný pohled, který mě čím dál více hltal. "Krásně lichotíš." Najednou mi přišlo, že je až moc blízko, ačkoli před malou chvíli stál u kuchyňské linky. "To nebyla lichotka, tupče." Přivřela jsem k sobě svá oční víčka, když se ode mě urychleně odtáhl. "Jsem raněn." Řekl hystericky a tiše odešel. č. 12 v kategorii Fan fikce 6.4. 2017 č. 8 v kategorii Fan fikce 10.4. 2017 č. 6 v kategorii Fan fikce 12.4. 2017 č. 2 v kategorii Fan fikce 28.4. 2017 č. 1 v kategorii Fan fikce 16.6. 2017 <3 DĚKUJI!

,,Jsi jenom moje babe ''Zazněl Nikův hlas.A mně se jen nevěřícně rozzářily oči. Jmenuju se Natálie .Je mi právě čerstvých šestnáct let(i když na to podle některých ani tochu nevypadam ) a ano,můj vzor je Yzomandias a NikTendo,známá dvojice z Milion Plus .Někdy každý z nás přemýšlí nad věcma,které,řekněmě si upřímně ,nejsou reálné. Ale ,u mně se stala vyjímka.