Smutné básničky, citáty
Aneb amatérsky napsané pocity jedné psychopatky
,,Annie proč jsi nakreslila ten strom růžový?" ,,Není růžový je šedivý" ~~~ Barvoslepost, Annie je dívka jí trpící. U většiny lidí je to jenom neschopnost vidět červenou nebo zelenou, v ojedinělých případech modrou fialovou. Ale úplně vzácné je neschopnost vidět všechny barvy, vidět černobíle. Tato vzácná nemoc se ob...
,,Annie?" ,,Ano?" ,,Vypadáš jako tuleň," ,,Díky moc, ty víš jak někoho potěšit," Další pokračování života barvoslepé dívky Annie. Dokáže zvládnout povinnosti rodiče? Dokáže zvládnout svůj handicap? Nebo se všechno změní? ~~~ 25. 2. 2017- 10.místo v kategorii Povídka = ̄ω ̄= Pokračování knihy Over the Rainbow [Ujistě...
...a Popelku našel krásný princ, dal jí střevíček a byla svatba. A všichni žili šťastně až do smrti. Ale tohle není pohádka. Život - moc reálný - a pohádka - moc nereálná - jsou dvě odlišné věci, které se vlastně bezvadně doplňují. I když se ale nenarodíme jako bohaté a krásné princezny, nebo jako hodní a stateční pr...
,,Miluji tvoje tvary, Holly." Sjel mě pohledem Enzo. Nechápavě jsem se na něj podívala a rozhodila rukama. ,,Tvary?" Nakrčila jsem obočí a odstoupila od něho. ,,Ano tvary." Pokrčí rameny a přistoupí ke mně, aby mě víc naštval. ,,Jsi divný, Enzo." Ušklíbla jsem se a v hlavě se mi objevily otázky. Jaké tvary? Byla jsem...
Něco o mě: jmenuji se Cate Conrad,je mi 17 a chodím do druháku na střední škole akademických věd ve Washingtonu. Mám otce a dva bratry Joshe a Mattyho. Má matka umřela při porodu a otec se po dvou letech znovu oženil s Elenou,která je sice milá,ale mou matku nenahradí. Můj otec se jmenuje Mark je mu 45 let a pracuje j...
Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá...
„Proč se mě bojíš?" „Tvůj táta je vrah." „Ale já nejsem můj táta." Možná, že šance milovat a odpouštět jsou na náš život až příliš nepravděpodobné. Ale někdy je osud nevyzpytatelný a láska nedává na výběr. -------------------------------------------------- #7 - Povídka - 21.2.2o17 #9 - Povídka - 19.2.2o17 #14 - Povídk...
[Book 2] ,,Odcházíš?" Zeptal se a zaťal pěsti, v očích mu šlehaly blesky zlosti a každou chvíli čekal než udeří. ,,Ano." Špitla Emma s taškou v ruce. Nemohla dál snášet tohle chování, nebylo to ohleduplné. Uhla pohledem a skousla si ret. V očích ji štípaly slzy. ,,To ani ve snu." Pronesl a napřáhl ruku...
,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato." 7.března - #1 v povídce