❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatovali. #1 v kategorii Sci-fi #1 v kategorii Robot

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

Todd: Kde jsi? Alice: Doma... Děje se něco? Todd: MUSÍŠ OKAMŽITĚ PRYČ! *** Strašidelné texting jednodílovky. Doporučuji číst ve tmě.

Mé jméno je Parvati Denielsová. Chcete znát můj příběh? Všechno to začalo v den mých 20. narozenin. Můj vysněný život se zhroutil jako domeček z karet a mě čekalo nové zjištění. Nejsem tou osobou, kterou jsem bývala. Stala jsem se něčím víc....něčím nadpřirozeným. Přesněji řečeno, jaguárodlakem. V mém novém životě se objevili noví přátelé, ale i nepřátelé a já jsem nucena nyní bojovat o život.... © Všechna práva vyhrazena, dílo je čistě má smyšlená story ~~~~~~~~~~~~~~~~ #3 in Fantasy

,,Doktorka Harleen Quinzel'' řekla jsem a podala mu ruku. On se na ní jen s nechutí podíval. ,,Mr J'' řekl s úsměvem, který se hned vytratil. Zatajil se mi dech nad tím, jak se choval a jak vypadal... Začátek psaní FF - 29.8.2016 Zakončení FF - 8.1. 2017 #2 místo v FF - 11.9.2016 #1 místo v FF - 22.9. 2016

„Your legacy will be death and madness..." Příběh vypráví o normální dívce. Tedy původně si o sobě myslela, že je normální... A pak se objevil on a celý její život od základu změnil. Poukázal na určité faktory její mysli, které celou tu dobu potlačovala. Její jméno je Suzy a tohle je její boj se zrzavým chlapcem. --------------------- BANG! BANG! BANG!

Přišel jsem domů, mé bílé oblečení bylo rudé.. krvavě rudé. Manželka stála udiveně ve dveřích a v prstech nevěřícně držela své brýle. V druhé táhla další štosy papírů, týkajících se případu. "To, ty jsi ten vrah.." vydechla ta slova s naprostým strachem. Byla jen otázka času, než jí to dojde.. I když byl ten čas hodně dlouhý... *** Mé jméno je Jerome Valeska, jsem vrah a moje manželka je detektiv, která se snaží vyřešit můj případ. Paradox, že?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.