Jak byste se cítili, kdyby vám napsal psychopat? Vyhrožoval vám a vy byste nevěděli, čeho je schopný? Ale víte že je blízko vás. Tohle prožívá Jess. Neví jak ji našel ale bojí se ho. Je nečitelný, sám neví, jestli ji chce zabít nebo jen ublížit. Jediné co ví, že je to hra... hra ze které se nedá vyváznout bez následků.

Julie Smithová přijala nabídku práce v psychiatrické léčebně jako psycholožka a lékařka. Jeden pacient jí, ale nesedl. Jako by ho znala dříve, někde ho viděla. Celou dobu si myslela, že je to jen dejavu. Po pár dnech jejího pobytu se ztrácí pacienti a jsou nacházeni v její koupelně. Každý pacient má jiné rány, ale všichni mají společné znaky na zápěstí. Její úsudky na 'známého' pacienta se změní, protože všechny vodítka směřují k němu. Postupně Julie zjišťuje, že podezřelý nemá v léčebně co dělat a že za vraždy může něco co možná ani neexistuje.

Nemůžeš žít pod dvěma jmény... Vím to, ale... Co mám dělat, když by mě pod mým jménem vyhnali? Vím, co jsou zač, přesto chci být jako oni... Skylar Whitemore. Bohatá a namyšlená holka. Miláček školy. Hodná dcerunka starostky města. Chová se podle pravidel. Alexa Queen. Nespoutaná, nebezpečná, drzá holka. Většinou jí slovo „pravidla" nic neříká. Skylar je blondýna. Alexa černovláska. Skyler je poslušná. Alexa kašle na pravidla. Skylar je bohatá. Alexa je bez peněz. Skylar se vyjadřuje slušně. Alexa nikdy nemá daleko ke sprostým slovům. Skylar by se nikdy nedostala do průšvihu. Alexa je průšvih sama. Já jsem ona a ona je já. Je možné, aby se člověk tak moc změnil? Přestal mě bavit život hodné holky. Chtěla jsem začít žít podle svého a ne podle matky. Začalo to tím, že jsem se zamilovala. Zamilovala do parkouru. Nezůstalo to jen u toho... ~Obsahuje vulgarismy ~ZuFa2001 #15 in Teen Fikce - 11. 4. 2016 #9 in Teen Fikce - 13. 4. 2016 #12 in Teen Fikce - 15. 5. 2016 #10 in Teen Fikce - 2. 9. 2016 #9 in Teen Fikce - 4. 9. 2016 #5 in Teen Fikce - 20. 9. 2016 #4 in Teen Fikce - 30. 10. 2016 #3 in Teen Fikce - 4. 11. 2016

Šlo o pouhý žert, dokud se vše neproměnilo v nešťastnou nehodu. ,,Někdy si přeju, abych tomu tenkrát mohl zabránit" 23.7.2016- 20# in TeenFikce 25.7.2016- 14# in TeenFikce 25.7.2016- 12# in TeenFikce 29.7.2016- 10# in TeenFikce 30.7.2016- 13# in TeenFikce 31.7.2016- 10# in TeenFikce 1.8.2016- 8# in TeenFikce 3.8.2016- 6# in TeenFikce 6.8.2016- 9# in TeenFikce 6.8.2016- 5# in TeenFikce 14.8.2016- 4# in TeenFikce 16.8.2016- 5# in TeenFikce 17.8.2016- 4# in TeenFikce 20.8.2016- 2# in TeenFikce 28.8.2016- 7# in TeenFikce 22.12.2016- 3# in TeenFikce 3.1.2017- 2# in TeenFikce 25.1.2017 1# in TeenFikce 13.3.2017 4# in TeenFikce 14.3.2017 1# in TeenFikce 16.3.2017 2# in TeenFikce

Hřbetem ruky jsem přejel po její chladné kůži, na což se následně otřásla. Dvěma prsty jsem jí uchopil za bradu a donutil jí tak nahlédnout do mých očí, kde se míhala světla projíždějících aut. Hrudník se jí zběsile zvedal a zmateně sebou cukala, což způsobilo, že se jí kůra stromu zařezávala do zad. Z předešlého pokusu o útěk jí docházely síly a já pociťoval bezmoc, kterou se marně snažila zamaskovat odhodlanými jiskrami ve svých modrých očích. Sama moc dobře věděla, že by se tomuto momentu nevyhnula a já bych jí i přes všechny snahy o maskování našel. „Co ode mě chceš?!" Zasmál jsem se nad její hloupostí a dál pokračoval v civění na strach, jenž putoval po celém jejím těle. „Ještě ti to nedošlo?" Optal jsem se pohrdavě a čekal na její odpověď. „Co by mi mělo dojít?" S úšklebkem jsem se nahnul k jejímu uchu a jemně po něm přejel polštářky svých rtů. „Že chci tebe..." *Upozornění! - Příběh může obsahovat vulgarizmy a násilí* __________________________________