Uplynuly už měsíce od doby, co prodělala Loyal se svým přítelem tragický zážitek. Celé léto se oba vyrovnávali s tím, co se stalo, ale nyní je léto u konce a je čas vrátit se do školy. Loyal myslela, že už je všechno v pořádku, ale čas ukazuje, že tomu tak není... Zdá se, že ta událost Loyal poznamenala víc, než si dovede připustit. Co skrývá před ostatními, před svým Lipem, ale hlavně - sama před sebou?

Přesně za třicet minut spáchám sebevraždu. Tak zněla zpráva, kterou dostala Stephanie. První si myslela, že si z ní jen někdo dělá legraci, ale potom si řekla:,,A co když ne?" Proč? odepsala - - - - - Přesně za třicet minut spáchám sebevraždu. Tak zněla zpráva, kterou Kyle poslal na náhodné číslo v domnění, že ho ten člověk bude ignorovat. Ale ten někdo odpověděl. Proč? Když už to někdo s životem úplně vzdá, jak ho chcete za pouhých třicet minut přesvědčit, aby to nedělal? Za cover moc děkuji @JoyMcGee :) Než tohle odsoudíte, musím vám říct, že se nejedná o texting! Ano, zprávy tam hrají důležitou roli, ale zabírají malou část příběhu, vždy jen pár vět na začátku kapitoly. Jinak je to normálně psaný příběh :)

Je to zvláštní věc. Dokud vaši ruku nedrží někdo, kdo vás miluje, svět nemá barvy. Vše, co vidíte, je v odstínech šedé, smutné, ponuré a nepřátelské. Ale v té chvíli, kdy se vaší ruky chytí, všechno získá barvu. Vidíte to azurově modré nebe, barevné květiny, narůžovělou pokožku milované osoby. Ale na světě existují lidé, kteří žádnou barvu neviděli. Nikdy.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)