Viděli jsme se párkrát. Potom tři roky nic. Umíral jsem strachem. A pak přišlo na řadu mé rozhodnutí. --------------------------------------------- story: ©_lilai_ cover: @basizimanyova 1.1.2o17 - 19.1.2o17

...a Popelku našel krásný princ, dal jí střevíček a byla svatba. A všichni žili šťastně až do smrti. Ale tohle není pohádka. Život - moc reálný - a pohádka - moc nereálná - jsou dvě odlišné věci, které se vlastně bezvadně doplňují. I když se ale nenarodíme jako bohaté a krásné princezny, nebo jako hodní a stateční princové, můžeme se snažit si mizerný život proměnit v nádhernou pohádku se šťastným koncem. ••• Věnováno @Sharka_Potter ❤ ©mrsxdarcy |v příběhu se mohou vyskytovat vulgarismy #6 v Povídka

Potkala jsem tě v září. Zamilovala se. Ty ne.

Už je to dávno, ale já si to pamatuju..

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.