Evin. Evin Nagini Riddle. Pán Zla o dceru nikdy nestál. Byl však zásadový, a tak, když se stala tato menší nehoda, čelil následkům. V jeho těle ovšem nekolovala ani špetka citu a dívka to proto neměla nikdy jednoduché. Respekt a pýchu si u něj musela vydřít. Snažila se neustále, ale vždy měla pocit, že je to málo. Neuvědomovala si, jak lehce se s ní dalo manipulovat. Někdy nás však něco změní. Většinou nějaká událost a naše já už posléze není, co bývalo. Staneme se někým jiným s novými cíli. Zajímalo vás někdy, co mají společného cypřiš, holubice a plavovlasá dívka? 17.11. - #49 Fan fikce

Země byla před deseti lety napadena Xavii. Mimozemšťany z hlubokého vesmíru. Lidem se pod jejich nadvládou nežije špatně, ale není to to, co dřív. Svoboda. To je to, co jim nejvíc chybí. Virtuální hra Truth je Xavijský vynálezy, který zkoumá lidskou mysl a nové technologie. Tedy všichni si to msylí. Každý rok je vybráno deset lidí, kteří jsou umístěni do hry. Do hry, ze které nemají šanci odejít. Do hry ve které mohou zemřít. A toto je příběh jednoho z nich. Příběh zajatce pravdy. Nejlepší umístění: 1. místo ve sci-fi od 17.9.2017 až do 15.5.2018, 25.9.2018- listopad 2018 1. místo ve fantasy 18.9.2018 #20. v kategorii sci-fi: 18.7.2017 #11. v kategorii sci-fi: 19.7.2017 #9. v kategorii sci-fi 20.7.2017 #8. v kategorii sci-fi 21.7.2017 #6. v kategorii sci-fi 22.7.2017 #4. v kategorii sci-fi 23- 24.7.2017 #3. v katrgorii sci-fi 18.8.2027 #2. v kategorii sci-fi 23.8.2017

"Lépe než nenávidět a mstít se, je zapomenout a milovat znovu." Je osud opravdu tak krutý a vybírá si vždy pouze hrstku lidí, které trápí od jejich narození až do smrti? Nebo si to jen představovala? Nedokázala si odpovědět. Jediné, co věděla, bylo to, že už neměla ani právo mluvit do své vlastní svatby. Ale pokud promluvit a postavit se proti jejich rozhodnutí znamenalo smrt - byla to opravdu cena, kterou by byla ochotna zaplatit?

Mořské panny měly odjakživa svůj úkol a to zabíjet muže. Sirena tento úkol plní jako každá jiná mořská panna. Ale něco se v ní změní, když ji při útoku mořských panen na projíždějící loď jeden mladík nechá na živu a zachrání ji před jistou smrtí. Co když nejsou všichni lidé takoví, jak jim vždy říkávali? A co když pouta mořských panen a lidí nebyla vždy taková, jaká jsou teď? Za trailer děkuju své sestře (tady markiska204), určitě se na něj koukněte! (To, že je tam Part.2 neřešte, pak je tam ještě jeden trailer, ale ten je jednodušší.) https://www.youtube.com/watch?v=Z9YG1YYSdhU Nejlepší umístění v kategorii Fantasy: #3 - 22.12. 2017, 14.1. 2018 #4 - 26.11. 2017, 10.12. 2017 #8 - 25.11. 2017 #9 - 21.11. 2017 Děkuji! Nevím proč, ale vždycky když tu přidám nějaký obal, rozmaže se, takže se omlouvám za tu kvalitu...

Tma. Šustění listí. Potom chvíle ticha. A výkřik. Očima marně pátrám po jakémkoliv úkrytu. Svaly mě brní, v křídlech cuká. Chci vzlétnout a utéct z tohoto prokletého místa, ale vlastní tělo mě neposlouchá, nemůžu se ani hnout. Tmavou oblohu prořízne bílý blesk a já sebou polekaně cuknu. Zahřmí, mraky se protrhnou a k zemi se nadpozemskou rychlostí řítí ledové dešťové kapky. ,,Wernero!" Hlas mého bratra mě probudí ze strnulosti. Rozhlédnu se, v očích mám špínu a přes hustou clonu deště vidím sotva špičku svého ocasu. ,,Werdorbe!" Moje volání přehluší hrom. Nevím, kde jsem, ale instinkt mi velí jasně. Utéct. Avšak, můj bratr je tady, někde blízko bojuje s bouřkou stejně jako já a čeká jen na mou odpověď. ,,Werdorbe!" ,,Tady!" Trhnu sebou a otočím se za tím zvukem, vystrašená a promrzlá jako ještě nikdy. Nevidím nic, jen vodu a stromy hustého lesa, v němž jsem už tak dlouho uvězněná. ,,Tady, Wernero!" ,,Kde?" vřísknu, hlas se mi klepe. Ještě nikdy jsem se tak nebála. Nikdy. ,,Pojď za mnou, Wernero," prosí zlomeně, síla jeho výkřiků ho pomalu opouští. ,,Tak kde jsi?" volám.,,Kde?" Náhle se vedle mě něco pohne. Vypísknu, ocas mi proletí nad hlavou a zanechá v mladém smrku vedle mě hluboké díry. Z mlhy se utvoří přízrak, vznáší se nade mnou a propaluje mě zlomyslnýma očima. Couvnu, ale narazím do dvou stromů. ,,Ach, Wernero," promluví duch. Má hadí tělo a dvě velká křídla, z tlamy mu trčí sněhově bílé tesáky.,,Jsi pořád tak naivní." ,,Kdo jsi?" zeptám se. Tělo se mi rozklepe, cítím nebezpečí. Chci utéct, ale něco jako by mě drželo na místě. ,,Jsem tvá noční můra, Wernero. Tvoje nejhorší noční můra."