"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.

Sedmnáctiletá Danielle to v životě nemá vůbec lehké. Její otec od rodiny odešel už když jí bylo pět, a tak si na něj prakticky nepamatuje. Od jejího narození se o ni starala jen matka, protože otec, dá-li se tak vůbec nazývat, byl od rána do večera v hospodě hned přes ulici. Z Danielle vyrostla milá dívka, ale... Jednoho dne se ale vše změnilo... byla totiž unesena mafiánským gangem obchodujícím se vším možným - zbraněmi, drogami, ale hlavně bílým masem... Kdo ví, třeba si ji boss Styles nechá pro všeobecné potěšení... ----------------------------------------------------------------- Můj první příběh vůbec... 🤗 Pozor - obsahuje vulgarismy, násilí a sexuální scény - 13+ Nejepší umístění: #1. v kategorii Fan Fikce

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1

Není tomu dávno, přesněji zrovna včera. Nastupuji na školu živlů. Na tuto školu chodí děti, které dokážou ovládat čtyři základní živly. Oheň , voda , země a vzduch. Dost jsem se zajímala a dozvěděla jsem se že na začátku děláte něco jako přijímačky. Odhalíte svůj živel ostatním, ale co já nemám určitý živel ovládám všechny. Jak se rozhodnout pro jeden který se budu učit ovládat. Jak?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.