On byl lovec, ona byla laň. Anebo to bylo naopak? ~~~ Král naprosto záměrně ignoroval ten cizí výkřik za sebou a poklekl před ní na koleno. „Můžete vstát?" zeptal se ostražitým tónem. Anne chvíli trvalo, než jí došlo, na co se jí ptá, Jakmile si konečně uvědomila, že ta otázka byla adresována právě jí, krátce přikývla. Ještě jednou se pokusila přimět své tělo ke spolupráci, s vypětím veškeré zbývající energie se snažila přinutit své končetiny ke spolupráci, bylo to však marné. Levá strana jejího těla bolestně protestovala, pohmožděná od pádu. „Budeme to brát jako ne." Vzápětí Anne ucítila, jak se cizí ruka jedním rychlým pohybem protáhla zespodu nad jejími koleny a současně druhou, která si její vlastní paži přehodila kolem ramen. ~~~ Ačkoli se děj nese v duchu renesance a využívám reálií z tohoto období, v příběhu nejsou zobrazeny žádné historické osobnosti či územní celky. Jistá podoba je však možná.

Jedné podzimní noci najde bystrozor Potter před svým domem zubožené tělo svého dlouholetého soka - Draca Malfoye. Deset let o něm nikdo neslyšel a mnohými lidmi byl považován za mrtvého. Povaha Malfoyových ran v Potterovi podnítí zvědavost a rozhodne se vypátrat viníky. Během jejich hledání začne, aniž by to plánoval, pomalu odkrývat a léčit jeho zlomené nitro, neboť fyzická zranění nebolí tak, jako když vám někdo násilím vyrve duši a poté ji - roztrhanou na kousky - pohodí k vašim nohám. Probíhá postupná úprava! (1 - 21) Za cover bezmezně děkuji @Gipi155 Za dokonalý trailer děkuji úžasné @jajafilm Upozornění: boyxboy, slash, občasné vulgarismy, násilí 3. 4. 2018 #112 ve fanfiction

V Charlottesville přibývají mrtví a ať si oficiální složky myslí cokoliv, okolnosti smrti nasvědčují, že viníkem je vlkodlak. Ale zachovejme klid, protože do města právě dorazili dva zkušení lovci, pro které je zabití vlkodlaka zábava po odpolední svačině. Kdo ale mohl tušit, že smrtí krvelačné stvůry ten pravý mejdan teprve začíná.

„Kolikrát jsem ti říkala, aby si přinesl ty židle?" „Nic takovýho si neříkala." „Říkala jsem to asi milionkrát!" „Jseš roztomilá, když se vztekáš." „Mám tě přetáhnout koštětem?" ______ Tohle je 4. díl mé short story. cover: @Loniee-Dulce

Myslím si, že každý z nás má nějaký dar. Ať už je to zpěv, kreslení, smysl pro rytmus či herectví. Tuto knihu chci "věnovat" svému otci, který získal dar fotografování- fotit svět, jen tak, jak ho vidí on.

„Chyběl jsem ti?" „..." „Ty mě ignoruješ?" „Ano, správně. Snažím se o to, ale ty na mě pořád mluvíš. A kam si mi to právě dal ruku?" „Na stehno?" „Chceš o tu ruku přijít?" ____ 2. díl Doučování debila cover: @Loniee-Dulce

„Já vím. Vždycky je ze mě každá vedle." „Radši bych jedla po zbytek života voskovky a čuchala si k bratrovým propoceným ponožkám, než doučovat tebe." „..." „Co na mě tak čučíš, debile." cover: @Loniee-Dulce

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Zpověď chlapce, z kterého dívka zamilovaná do One Direction udělala Hatera. Příběh naplněny zklamáním a láskou v nepravého člověka. × obsahuje stopy narážek na 1D × narážky na Directionerek × názory prezentované v příběhu jsou neměnné × nevhodné pro milovníky One Direction - 1. v povídkách (8.5.) //Shortstory//

Přežila jsem hodně let osamotě. Stranila jsem se od ostatních upírů, protože i když jsem byla jednou z nich byla jsem jiná. Jenže mi na záda tlačil Řád, a proto jsem se nemohla nikde usadit. Patřila jsem mezi Osamocené známá jako Samotářka. Jenže pak přišla nabídka, která stála za uvážení. Zbývalo se jen rozhodnout. Přijmout ji a změnit svůj život a postavení v upíří koalici nebo odmítnout a žít stále stejně? Jedno rozhodnutí, mnoho příjemných i nepříjemných změn.