Šestačtyřicetiletý Caleb Manners právě získal místo psychiatra na minnesotské léčebně pro duševně choré a rozhodl se, že právě on bude tím, kdo místním pacientům pomůže od jejich psychických bolů. Ovšem, přesto, že tento muž má víc než dvacetiletou praxi, má také pořádně temnou historii, která by měla veřejnosti, a především Calebově kolegovi Toddu Esparzovi, zůstat skryta. Zůstane? A dokáže psychiatr ve středních letech odolat všudypřítomnému nátlaku, který je na něj denně vyvíjen? Koneckonců, nejen pacienti mají své démony. Že ano? V každé kapitole se čtenářům představí jiná duševní porucha, poznají nové postavy a budou si moci domýšlet jejich budoucnost, která bude rozuzlena v průběhu série. Budeme se také zabývat detailním studiem Calebova vnitřního světa, jelikož nechci, aby byl plochou Gary Sue postavou. Chci, aby byl postavou živou, reálnou a pro vás, čtenáře, věrohodnou. Neskutečně si cením vaší zpětné vazby, jste úžasní! Nejlepší umístění: #8 Deprese #1 Stěhování #16 Život #1 Nemoc #2 Psychopat #2 Doktor #2 Změna #2 Léčebna #2 Psychiatrie #3 Psychologie

Dillí, říjen 2004 Nad Shahdarou už dávno začalo svítat. Ulice města, přidušené v horkém vlhku, byly jako každým dnem přetížené pohybem nesčetného množství chodců, kol, kravských a oslích kopyt i pneumatikami aut, která se upracovaností už div nerozpadala. Ze slumu táhl se typický zápach odpadků a lidských nečistot, z něhož nebylo možno uniknout. Po silném letním monzunu, který spláchl celou Indii, zanechal zde tuny odpadu, který však většina nedotknutelných pokládala za boží dar, neboť jim byl vzácnou obživou. Deště si vyžádaly oběť vysokou, avšak typickou pro zdejší kraj, pro nešťastnou zemi. A psi se začali stahovat zpátky do města, neb z lesů vyháněl je hlad, a dnem i nocí skučeli na pahorcích z odpadků, byli jako šlechta ve svém špinavém království.

15:27 A: Můžeme si zavolat? Potřebuji tě slyšet... 15:30 W: Teď ne... Napíšeme si pak. 18:20 W: Copak si tedy potřebovala? 18:57 W: Zlato, vše v pořádku? 19:13 W: Miláčku, já mám strach, ozvi se mi. 19:30 W: Alice, sakra! Já se o tebe bojím, napiš mi, že si v pohodě, jinak sednu do auta a dojedu tě domu zkontrolovat! 19:42 A: Přijeď. Něco se stalo, Romy. ___________________________ Byla bych ráda, kdybyste mi své připomínky, nápady, názory, vlastní zkušenosti psali do zpráv. Děkuji.

"Vrátil jsem se domů. Nikdo tomu nevěřil. Vozíček a sešroubované nohy mne sice hyzdí, ale všechny rány se zhojí a čas mi dá zapomenout. Na bolest, na tu tragickou noc, i na ni." Má první povídka Okenice se dočkala i audio verze, kterou pro vás nahrál creepypastový odborník, Youtuber StaySteak. Příjemné počtení přeji, bojte se a komentujte.

Vždy jsi byla jako nedokončená kapitola. Bez názvu. Která nikdy nespatří světlo světa.

Agent Anthony Hill sleduje českého studenta, kterému přišel podezřelý balíček. Problémy doma ho vedou k útěku do práce, ale co když ani tam na našeho agenta nečeká štěstí... Tato povídka vznikla v rámci školy (předmětu Úvod do audiovizuální tvorby)

Každá věčnost je jen součtem několika okamžiků a každý život je jen součtem smyslů, krve a myšlenek. Obzvláště, když stojíte čelem ke zdi. ----- Když tenhle kousek kdysi dávno vznikal, rozhodně by mě nenapadlo, že jednou získá zlatou plaketu Ruské rulety. Nevím, jak autorům za celý tento projekt i své umístění poděkovat.