Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

Jamie Rogerové je už sedmnáct. Ještě nikdy nedostala pusu, nikdy neměla kluka. Jednou ji její kamarádka Harper vyprovokuje k tomu, aby s ní uzavřela sázku: do konce léta si musí Jamie najít kluka a vyspat se s ním, což ji neskutečně děsí, ale sázka je sázka. Jenže na scéně se objeví Will, který s tím absolutně nesouhlasí.

Při vyslovení jména Connie Girdwoodová si nepředstavíte člověka, kterému se smůla lepí na paty. Dokonce ani osobu, která by si z ní mohla udělat boty. Ne. Měli byste si představit obří barák s bazeném, jehož majitelka ho postavila ze smůly a ještě jí jí zbylo dostatek na obchodní centrum hned vedle. I když u Connie si nikdy nikdo nemůže být jistý, zda za její neúspěchy může neštěstí nebo její sklon nosit boty jen od jedné značky... |Short Story| #1 - Short Story - 12.1.2016

Opustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké části

Ve škole tichá, nepopulární, je hodně chytrá, ale jakmile dojde na ústní zkoušení, či hlasitou odpověď, zavrtí hlavou a domluví se s vyučujícím na zkoušení v soukromí. Co se stane, když jí její spolužák potká mimo školu? Dozví se někdy její tajemství? Nejlepší umístění - #1 Teenfikce

Nejlepší umístění # 1 v katedorii Teen fikce ♡ Takové to, když vyrůstáte s osobou stejně ujetou, jako jste vy. Jak to jen říci, jejich první setkání bylo už v porodnici, kde ji hned začal škubat vlasy a to se jí tam sotva nějaký našel. Postupně bylo nějaké to brečení, kradení kostiček, autíček, poté i pastelek, až to vyvrcholilo k tomu, že místo mlácení Barbie o hlavu, se z nich stali nejlepší kamarádi, kteří spolu trávili všechen čas, který jim řidiče dovolili. Pak se, ale nedivte, že jsou úplně stejní, když spolu byli pořád. Bohužel se jejím rodičům naskytla lepší práce na druhém konci republiky. Jako pětiletá to brala za menší výlet, jenže ten se prodloužil o nějaký ten pátek, vlastně o roky navíc. Přišel jeden o druhého a postupem času už tu ani ty vzpomínky na pískoviště nebyly. Ale říká se, že když jedna kapitola života skončí, jiná začíná. A tak to bylo hlavně u nich. Zajímavé, jak tenká může být čára mezi kamarádstvím, láskou a nenávistí. Příběh je určený pro ty, kteří milují humor a romantiku v jednom příběhu, tak jako já ^^

Příběh zcela obyčejné, slušné dívky, která má ze života jenom peklo. A k tomu ještě muž, který je blázen, vrah a zlý chlapec. Jak tento krátký příběh dopadne? Zamiluje se do ní nebo si s ní chce jenom pohrát jako s hadrovou panenkou?

Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''. ,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek mého života...'' Cover by @Raichia

Nejistě jsem otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Stála tam v celé její kráse až na ránu a monokl na obličeji. Její modré oči se na mě dívali trochu vyděšeně a nejistě. Její rty byli pevně sevřené do jedné linky a vypadala, že ani nedýchá. „Ahoj Kit" promluvil jsem po nekonečném tichu.. Nejlepší umístění: 2. v Teen fikce