POKUD VÁS ODRAZUJE POČET KAPITOL, JSOU DOST KRÁTKÝ, TAKŽE SE VŮBEC NELEKEJTE A PUSŤTE SE DO TOHO, NENÍ TO MOC NA DLOUHO :) "Hezký obrázky," usmál se. "Díky. Aaa, hele..." začala jsem, "když už mi to metro odjelo, můžu si tě vyfotit?" zeptala jsem se drze. Podal mi poslední výkresy ze země. "No jasně a podpis chceš?" zasmál se. "Ha ha, fakt vtipný!" prohodila jsem ironicky. Nechápavě svraštil obočí. "To nebyl vtip. Proč se se mnou chceš teda fotit?

Jak já nenávidím svůj život! Říkáte si... ,,Jak nemůžeš nenávidět svůj život když máš všechno?". Ano. Sice mám všechno, ale to nejdůležitější v něm chybí... Svoboda. I tak se vždy dostanu přes ty zdi, co mě tu vězní. Poslední dobou se mi zdá, že je něco špatně. Něco se na mě chystá. Do domu nám přijede až moc divná rodina. Nepůsobí na mně nejlíp ale ze všeho nejhorší je asi ten kluk.... Nejlepší umístění: #12 v kategorii FanFikce