Když jsem otevřela oči, nic jsem neviděla. Obklopovala mě jen tma a prázdnota. Jako bych se vznášela v meziprostroru a nevěděla, kdy dopadnu. Jestli vůbec. Z dálky se začalo ozývat klapaní podpatků dopadající na studenou podlahu, na které jsem seděla. S každým mým nadechnutím se ke mně blížili víc a víc. Můj tep se zrychloval. Najednou mi někdo strhl tmavý šátek z očí. Několikrát jsem zamrkala, než se mé oči přizpůsobily světlu. Zvedla jsem hlavu a předemnou nestál nikdy jiný... než ona. *** Ahoj, tohle je můj první příběh, který sem dávám. Tak doufám, že se vám bude líbit a čtení si užijete. Taky si připravte popcorn a pár kapesníčků, protože to bude jízda. (Omlouvám se za svojí češtinu. Není to můj rodilý jazyk, ale řekla jsem si, že by to byla dobrá výzva tento příběh napsat v češtině 😊) ***POZOR*** Příběh obsahuje sprostou mluvu, nadávky, návykové látky, násilý, sexuální obsah a scénky, homosexualitu a trochu homofobie. Takže pokud se vám toto nelíbí, tak prosím můj příběh nečtěte. Děkuji 😁

3. Ročník střední a 18 létá studentka. Já: "Proč bych to měla dělat doprdele?" "Protože jsem vás o to požádala, Taro..." sykla jsem si pro sebe, protože jsem neměla ponětí ze už se vrátila zpátky do třídy. Zvedla jsem svůj pohled a navázala oční kontakt "omlouvám se, paní učitelko." Trochu jsem se ušklíbla, přišlo mi to vtipné. Místo odpovědi se mi však dostavilo pouze úsměvu s mírným pokyvnutím hlavy a než otočila svůj zrak zpět k počítači tak na mě mrkla.

"Potřebuju tu práci!" "Máš práci." Dala jsem výpověď!" "Nepodepsala jsem ji."

„Říkala mi, co dělat. Já jsem jí ukazovala, že svět nejde ovládat podle pravidel." Andrea - osmnáctiletá studentka s ostrým jazykem a očima, které neuhýbají. Leonie - pětadvacetiletá učitelka, která věří v disciplínu a hranice. Jenže mezi nimi se zrodí něco, co nepatří do učebny. Něco, co roste v tichu, v kradených pohledech, v nočním strachu, že to někdo zjistí. Až škola skončí, už to nebude tajemství. Ale budou mít obě odvahu to přiznat?