PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Netýká se řečí z knih nebo filmů! Pouze mé výmysly. Doufám, že se bude líbit. 😀

Jedinou pomocí je lék, který neexistuje nebo se mýlím? Mnoho let už se v laboratořích snaží všemožní vědci přijít na vznik této látce, která by zachránila lidstvo před proměnou v něco tak děsivého, ale zároveň tak okouzlujícího. Pracují s infikovanými v laboratořích jako pokusnými krysami, než se jednoho dne stane něco, co vše změní. Pomoz mi nebo mě zabij.

Poklidný život v malém městečku Dorindor se jednoho dne změní a to ne příliš příjemným způsobem. Uprostřed válečného dění se ocitne mladá dívka se svou rodinou, situace se však rázem stane krizovou, když král, který se se svou armádou rozhodne Dorindoru podat pomocnou ruku, požaduje velmi neobvyklou odměnu. Zvládne Casandra ustát jak komplikovanou životní situaci, tak zradu člověka, od kterého by to nejmíň čekala? 4.11. 2016 - Wattys

"Cože?!" Zopakovala jsem svou myšlenku, protože mi bylo jasné, že je neumí číst. Zarazila jsem se. Neumí číst myšlenky? Právě to, se mi spojovalo. On a myšlenky. 'Ne on, ale já.' Hlava se mi zatočila a hlas uvnitř ní zavrčel. Zmateně jsem se rozhlížela po jeskyni a on můj nechápavý výraz asi zachytil. "Mluví k tobě, že? Myslel jsem, že si to ty, ale nebyl jsem si jistý." Na čele mi vyskočila hluboká vráska a já si poposedla i když to obnášelo další bolestný zážitek. "Že jsem kdo?" 'Dračí dcera.' Ten hlas znovu zavrčel a vchod do jeskyně potemněl. Zelený drak v něm seděl s pohledem upřeným na mě. "Kdo to ke mě mluví?!" Vykřikla jsem vyděšeně a pohledem probodávala mladíka stojícího vedle mě. "To ona, je to tvůj drak." "Keira?" Vzlykla jsem. "Takhle se jmenuju?" Pokračování příběhu Story of Dragon.

Pozor! Dračice vydala hrdelní zvuk a já se ohlédla nad sebe. To monstrum se řítilo přímo na mě. Rozevřelo tlamu, zařvalo a chystalo se vychrlit oheň. Chtěla jsem přidat, zmizet od něj jak nejrychleji to šlo, když do mě někdo narazil. Zamotaly se mi nohy a já sletěla na zem. Všechny části těla protestovaly a mou tvář zkřivila bolestná grimasa. Chtěla jsem se vyškrábat na nohy, když jsem zpozorovala oheň. Zakryla jsem si hlavu rukama a nemotorně se snažila dostat z dosahu nesnesitelného žáru. Křik. Srdcervoucí křik přímo vedle mě, drásal mé vnitrnosti. Zadržovala jsem slzy silou vůle a přála si, aby to konečně přestalo. Cítila jsem spálenou kůži a štípali mě z toho oči. Všechen křik na chvíli přestal a ozýval se jen řev toho monstra. Sundala jsem ruce z hlavy a pomalu se otočila. Dech se mi zadrhl v krku. Zoufale jsem se snažila nadechnout, ale výjev přede mnou mi to nedovoloval. "Keiro!" Svět není takový jak si ho vysnila, ale snaží se ho zlepšit - k lepšímu.

Pocit, který cítíte, když zjistíte, že vás chce někdo zabít, je nepopsatelný. Summer Johnsnová ho pozná až moc dobře. Naštěstí pro ni, ovládá elementární moc a společně s jejími přáteli, kteří také vládnou nereálnou silou, se snaží zůstat naživu. Zjistí velmi staré a historicky důležité tajemství o ní samotné, potkává nové přátele i nepřátele. Jak se nakonec vyvine tento příběh?

Jsem Elizabeth. Můj život je normální, jen já jsem jiná. Jsem Láva, nejsem jen oheň nebo jen Země. Živly se nám zvrtly, a tak se rodíme my. Děti živlů Nejsme ani jako naše rodiče, musíme se učit sebeovládat někde jinde... #21 Fantasy - 21.3.2016 #13 Fantasy - 28.3.2016 #10 Fantasy - 5.4.2016 #4 Fantasy - 12.4.2016 #3 Fantasy - 17.4.2016 Hej! :D #2 Fantasy - 21.4.2016 Fáááák :D #1 Fantasy - 15.5.2016 Nekecéééj :D

Ona ho měla ráda, on ji miloval. On jí lhal a ona mu věřila. Inspirováno vzpomínkami Severuse Snapea. • Doporučení: „Na ship Snily som ešte nevidela príbehy tohoto typu. Klobúk dole, po dlhšom čase niečo originálne!" - Kiichigo (KiichigoAndIchigo), 4. března 2017 „Tento příběh hodnotím velmi kladně. Je to jedna z mála fanfikcí, do které jsem se opravdu začetla. Nádherně napsané." - Zlatunkaa, 6. března 2017 • Ostatní: První část vydaná: 13. 2. 2017 Poslední část vydaná: 13. 7. 2017 Počet slov: - Nejlepší umístění: #39 ve fanfikci Cover: sabik00812

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."